Rozhovor 8 - Leonyda

22. listopadu 2012 v 18:02 | Polgara |  Rozhovory - spisovatelé
Odkaz na Leonydiny stránky



Tvůj blog už existuje nějaký ten pátek, a od svého vzniku se značně rozrostl. Nejdříve si začínala s fanfikcí na Harryho Pottera, poté se k tomu přidaly výborné fantasy povídky, pak si začala psát Naruto povídky, teď tě chytilo i Stmívání a dokonce se ti podařilo vydat knihu. A já se ptám: "Co tě vedlo k tomu, že si svoje povídky začala zveřejňovat?"
Vedlo mě k tomu to, že jsem o spisovatelství snila odjakživa a protože mám dost nízké sebevědomí, potřebovala jsem, aby mi někdo dokázal, že ta "dílka" za zveřejnění stojí. Nejprve jsem uveřejnila pár povídek u catriony na webu a potom mi řekla, že jsem hroznej pisálek a že by bylo lepší udělat webky, protože by na mě za chvilku neměla místo. Takže se ujala iniciativy a vznikly stránky leonyda.mysteria.cz. A tam se povídky líbily a od té doby je zveřejňuju (snažím se) v pravidelných intervalech.

Kromě sebevědomí, ti tvoje psaní evidentně získalo několik nových přátel. Setkala ses s nimi již, anebo jsou to "jenom" přátelé přes internet?
Je to tak půl napůl. Setkala jsem se osobně s catrionou Iceygaze, Ally Owens a s několika dalšími se setkám letos na táboře. S ostatními novými známými se snažím udržovat pravidelný kontakt přes icq a e-mail, protože bydlí ode mě dost daleko a i když je tu šance na to vidět se naživo, je dost mizivá. Samozřejmě bych se ráda v budoucnu setkala se všemi.

Teď, pokud ti to nevadí se zeptám na něco, co by tě tvým čtenářům přiblížilo. Z tvých povídek je jasné, že fantasy miluješ, čteš i jiný žánr? Máš nějakého autora, na kterého nedáš dopustit?
Čtu téměř všechno, příliš se mi nelíbí červená knihovna, protože mi přijde, že zápletky jsou kýčovité a nemám ráda válečnou literaturu, která je příliš detailní, protože mé nervy to většinou neunesou. Autor, na kterého nedám dopustit - můj velký vzor - paní Barbara Erskinová - vystudovala historii, je to už hodně stará paní a dokáže skvěle míchat skutečné historické události s fikcí, která se zpravidla odehrává v současnosti (je to vlastně mix příběhu reálného protkaného minulostí). Někteří čtenáři už pochopili souvislost mezi mnou a touto autorkou, protože obě rádi mícháme dějové linie a snažíme se o to, aby byl příběh uvěřitelný. Jinak další oblíbení autoři tu samozřejmě jsou, ale nejspíš bych nedokázala vyjmenovat všechny - Tolkien, Rowlingová, Meyerová, Stephen King a další

Jelikož jsme se dostali k tomu, co tě baví, přejdu rovnou k filmovému žánru. Co říkáš na moderní filmy? Líbí se ti? Anebo máš nějaký svůj vlastní tip?
Moderní filmy - hm, tak já si ráda oddechnu u nějaké vyloženě cáklé komedie nebo parodie, jinak se dívám skoro na všechno, kromě válečných filmů a takových těch hororů typu Saw a Texaský masakr motorovou pilou. Co se mi hodně líbilo zpracované tak jsou už hodně staré filmy od Terryho Prattcheta - Otec prasátek a Barva kouzel a z některých těch méně humorných je to hodně psychologický a smutný film Fontána (kde se bádá nad smyslem života) a líbilo se mi zpracování filmu Gejša a Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Jinak moderní filmy... řekla bych, že se scénaristé snaží o to, aby udělali co možná nejdivnější zápletku. Před premiérou se obvykle udělá nějaký efektní trailer a pak zjistíme, že po shlédnutí filmu jsme zklamáni. Takže bych řekla, že komerce tu zkrátka je a vždycky bude a že se jí už ani filmy příliš nevyhnou

A co ty a tvoje rodina? Poslední dobou čtu, a vidím to i s u sebe, jak mají mladí problémy s jedním z rodičů. A co tvoji sourozenci? Vedete spolu válku, anebo na sebe nedáte dopustit?
Bráška je úplně zlatej. Válčili jsme spolu dřív a to dost tvrdě, docházelo i na fyzické rány. Teď si většinou dokážeme vzájemně poradit a pomoci si. S rodičema je to horší... pořád se snažím, aby aspoň trochu uznali moji samostatnost. Obzvlášť táta s tím má dost velký problém - ať udělám cokoli, není to dobře. Máma je tolerantnější, ale občas to u nás taky skřípe, ale nikdy to není tak, že bychom se vyloženě pohádali, řvali na sebe a litaly v domě talíře. Takže... je to v mezích normy, ale ideální to není a ze zkušeností vím, že nikdy ani nebude. Ale tak to je v každé rodině, tak bych to neřešila jako nějaký problém, který se zrovna vyskytl.

Kde vlastně bydlíš? Někde blízko Prahy, anebo patříš mezi ty šťastné a žiješ někde v nějaké zapadlé vesničce?
Bydlím v Kaznějově, je to tak 30 km od Plzně směrem na sever. Jsme malé městečko, ale všichni se tam znají, takže si připadám, že žiju spíš na vesnici. Ale do ostatních měst, třeba do Prahy, to mám docela daleko, takže to je pak problém s cestováním. Takže jo, jsme takovej malej zapadákov

Téměř každý má nějakého domácího mazlíčka. Máš nějaké zvířátko, které potřebuje tvoji péči? A jaké? Jak si k němu přišla?
No, máme doma psíka, německého ovčáka a dvě kočky Lenču a Tygra, ale ani o jedno se starat jako starat nemusím, je to kolektivní krmení a péče - podílí se celá rodina. Psíčka - konkrétně fenku - jsme si přivedli z jednoho vrhu a kočka se k nám dostala díky tomu, že ji sousedka chtěla utopit a my si ji vzali k sobě, protože byla dcera našeho kocoura, kterého nám sousedka odloudila. No a Tygr je Lenči syn, takže tam ani nebylo co řešit.

Jak bys popsala svoji povahu?
Tohle bude oříšek... hm, jsem upřímná, hodně, někdy až krutě. Určitě spolehlivá a snažím se být společenská. Řekla bych, že jsem trpělivá a ochotná pomáhat. Ale taky jsem občas výbušná, někdy lžu, když cítím, že je to potřeba a souvisí to většinou s mou krutou upřímností a někdy jsem dost náladová. Ale tak snažím se krotit a ovládat a to je mnohdy těžší, než to nechat vytrysknout naplno. A přímo o povaze - jsem introvert, samotářka, když je špatná parta a když dobrá, měním se v ukázkového extroverta. A pak jsem cholerik, jako většina z naší rodiny.
Každý vyjadřuje svoji osobnost různým stylem oblékání, hudbou, účesy a mnoha dalšími způsoby. Jaké styly se líbí tobě?
No... kdo mě zná, tak by řekl, že nemám vůbec žádný vkus. Já mám ráda své staré oblečení, klidně bych ho nosila až do roztrhání, ale mamka mě nutí pravidelně obměňovat šatník. A co se týče stylu - nevím, jak to popsat. Mám strašně ráda volné oblečení, společenské mě malinko deptá, zrovna tak těsné, necítím se v něm úplně nejlíp, ale zase vím, že je to občas potřeba. Ráda nosím džíny a v létě sukně nebo kraťasy. A radši světlejší oblečení, protože trpím na světlo, a to pohlcuje tmavá, takže to je pak pro mě jasná volba. A hudba... poslouchám všechno možné, ale vadí mi techno a dechovka. Styl jako takový nemám, mamka tomu občas říká retro, ale myslím si, že to je trochu mimo mísu, že styl retro má taky svý zákonitosti.

Na jakou školu vlastně chodíš a proč studuješ tvůj vyvolený obor?
Chodím na Západočeskou univerzitu, Fakultu pedagogickou, obor Český jazyk se zaměřením na vzdělávání, už druhým rokem. Chtěla jsem se naučit hlavně psaní čárek a velkých písmen, to je moje velké mínus, i když to není příliš viditelné, tak na korektuře já si docela dost zakládám. Jenže, bohužel, tahle škola mi nedala, co jsem hledala, a to mě dost mrzí.

Máš nějakou zemi, kterou bys chtěla navštívit, a kde bys popřípadě chtěla ztrávit nějaký tenč as svého života?
Do zahraničí bych chtěla jezdit jenom na výlety a to opravdu jenom za památkami. V cizině žít bych nechtěla, protože se nějak držím té rodné hroudy zvané Čechy. Byla jsem dvakrát v Anglii, pohoda výlet, ale studovat tam by bylo utrpení. A jednou jsem se školou vycestovala do Rakouska, na 3 dny. Takže raději jezdím po vlastech českých než se rochnit v zahraničí u moře

A teď závěrečná otázka. Máš nějaké plány do budoucna, anebo čekáš, až dostuduješ, a teprve potom se rozhodneš co dál?
Plány jsou, některé už se plní. Ten hlavní plán je samozřejmě vytvořit si nějaké to spisovatelské zázemí, aspoň malinké. Chtěla bych jít zkusit za rok učit na druhý stupeň základní školy a kdyby mě nevzali, mám vystudované účetnictví, můžu dělat účetní nebo aspoň fakturantku. A pokud by mě vzali na školu učit, chci si dodělat magistra dálkově (ona by to byla tak jako tak podmínka pro přijetí). No a co dál... zařídit si trochu život, založit rodinu a tak dál... nad těmihle věcmi už jsem taky párkrát uvažovala, ale to všechno až po studiu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama