Rozhovor 5 - evi

22. listopadu 2012 v 17:58 | Polgara |  Rozhovory
Odkaz na evi, autorky nejpopulárnější fan fiction (alespoň v kruzích domény blog.cz) Portrét pro Bradavice. V době, kdy jsem s ní tento rozhovor dělala, měla povídka 74 kapitol, které jsou vždy značně rozsáhlé. Včerejším dnem přidala poslední díl. Tvorba tohoto dílka jí trvala přes tři roky, jeslti počítám správně a hrdě se mohu hlásit mezi čtenáře, kteři mezi prvními. Nicméně, na blogu spisovatelů byl zveřejněn ještě jeden rozhovor, který vedla Awia.




Za prvé: První kapitolu jsi zveřejnila 13. listopadu 2008 a od té doby jsi přidala 74 kapitol. Je neuvěřitelné, že i přes takovýto počet udržuješ vysokou úroveň povídky a všechno máš do detailů promyšlené. Součástí příběhu je výtvarné umění. Jak tě napadlo toto téma? A s jakým pocitem jsi zveřejňovala první kapitolu?
Vážně už 74 pokračování? To zní skoro děsivě, já sama to počítám spíš na ty "velké" kapitoly a těch je teprve 15. Děkuji za pochvalu, skutečnost, že moji povídku někdo čte a že se mu snad i líbí, mě moc těší - přesně po tom jsem toužila, když jsem dávala na své stránky její první část. A vůbec jsem nedoufala, že by to tak mohlo být.
Vymýšlela jsem potterovské příběhy už někdy od přečtení 4. dílu, a když mi loni v létě letěl hlavou asi tak sto padesátý sedmý, došlo mi, že dokud nějaký "pořádný" nenapíšu, tak se fenoménu Harryho Pottera ve svojí hlavě nikdy nezbavím. Měl to být můj způsob vyrovnání se s vlastním obdivem k téhle knížce - napíšu jednu povídku a dost - takový byl můj úmysl. Jenže teď mě to docela chytlo, takže nevím, jestli to Portrétem skončí.
A jak mě napadlo téma? Chtěla jsem něco nového, což splnilo období těsně před nástupem Harryho do bradavické školy (o němž nepíše ani J. K. Rowlingová, ani většina HP povídkářů), navíc mě lákalo včlenit do příběhu vlastní hlavní postavu a sledovat, jak moc velká Mary Sue se z ní vyklube. A pak už stačila jen zmínka o zrestaurování obrazu Buclaté dámy poté, co ji ve třetím dílu podrápe Sirius Black, následný nápad s portrétem bradavických zakladatelů a námět byl na světě.
Za druhé: Hrdinkou tvojí povídky Portrét pro Bradavice je Nathalie Belartová, což je restaurátorka obrazů. Již tradičně se ptám, zda do ní vkládáš něco ze sebe?
Třeba ten její až příliš kladný vztah k alkoholu? Tak to zrovna ne... Teď vážně - určitě v ní bude něco ze mě - minimálně ta její láska ke knihám a potřeba všechno analyzovat - proto ji také nakonec Moudrý klobouk zařadil do Havraspáru, ačkoli jsem mezi Havraspárem a Mrzimorem dost váhala. Co se týče jejího povolání - malovat mě baví, ale živit bych se tím nechtěla. Oproti mně je Nathalie nicméně dost tolerantní, a to jak k chování některých profesorů, tak i k nezvedeným kouskům jistých studentů...
Za třetí: Jak ses vlastně dostala k příběhům Harryho Pottera? Řekla ti o nich nějaká kamarádka, či díky recenzím?
Kdysi jsme s rodiči před Vánoci dostali za úkol zakoupit první tři tehdy vyšlé díly jako dárek pro jednoho v té době ještě malého příbuzného. A když už jsem to měla v ruce a známí o Harrym Potterovi pořád básnili, váhavě jsem se začetla do první knihy a záhy jsem příběhu úplně propadla.
Za čtvrté: Co všechno musíš udělat proto, abys v klidu mohla psát novou kapitolu? Máš nějaké zvyky, bez kterých se při psaní neobejdeš?
Vlastně jenom jediný - musím psát rovnou na počítači. Žádné škrábání do bloku a následné přepisování - to jsem v minulosti zkoušela u nejméně deseti různých (nepotterovských) příběhů a vždy jsem skončila zhruba u třetí kapitoly. V textovém editoru klidně přepisuji jednu větu desetkrát, ale opsat něco z papíru je nad moje síly. Jsem prostě závislá na svojí klávesnici.
Za páté: Jelikož se teď fantasy začíná poněkud víc rozpínat, máš nějaké oblíbené autory, ke kterým se ráda vracíš?
Spíš ty tradiční - Tolkienův Pán prstenů a další příběhy ze Středozemě jsou u mě pořád na prvním místě, stejně jako Lewisovy Letopisy Narnie. Já jsem jinak spíš přívrženec sci-fi, vyrůstala jsem na literatuře kolem Star Treku, četla jsem Arthura C. Clarka, Isaaca Asimova, v poslední době obdivuji poněkud hororové příběhy japonského autora Kojiho Suzukiho (podle jeho románu se natočil japonský a později i americký film Kruh) a vždycky raději zalistuji nějakou knížkou od Terryho Pratchetta, než třeba ságou Stephenie Meyerové.
Za šesté: Když už jsme u toho, co máš ráda, co ty a literatura jakéhokoliv žánru?
Ohledně fantasy literatury jsem už odpověděla, k mým oblíbeným ale za ta léta patřilo mnohem víc autorů - Julesem Vernem a Alexanderem Dumasem počínaje, přes Saint-Exupéryho, Marguerite Durasovou a George Orwella, F. M. Dostojevským a Jane Austenovou konče. Rozhodně nepohrdnu ani romantikou typu Jih proti Severu, detektivkou Dicka Francise a jemu podobných či příběhy Stephena Kinga...
Za sedmé: Ví tvá rodina o tvé stránce s povídkou? A pokud ano, co na tvoji zálibu říkají?
Vědí, že něco sepisuji, a tuší i to, že někde ve virtuálním světě existuje moje stránka, kde povídku zveřejňuji, leč webovou adresu této stránky důsledně tajím. Občas slýchám něco o závislosti na internetu (myslím ale, že neviděli opravdové závisláky...), nicméně zrovna minulý týden jsem byla za psaní, jakožto nenáročného a přitom život-naplňujícího koníčka dokonce pochválena. To jsem se až podivila.
Za osmé: Jakou školu nyní vlastně studuješ a co bys chtěla dělat poté, až její studium dokončíš?
Jémine, tak teď se provalí, jak stará jsem, když mám za sebou jak školu, tak už i pár let práce navrch... Vystudovala jsem jeden víceméně humanitní obor, kterému se věnuji i v současné době, a mohu ještě upřesnit, že psaní zabírá i převážnou část mojí pracovní náplně. A povídkaření se na tom kupodivu velmi dobře projevilo - nemám teď zdaleka takový problém se "vymáčknout", jako třeba před půl rokem, což je i částečná odpověď na další otázku.
Za deváté: Kromě psaní, co ráda děláš ve svém volném čase? Máš nějakou zálibu, která by šla uplatnit ve tvém budoucím povolání?
Kromě čtení a psaní ráda sleduji filmy, trochu fotografuji, pokouším se malovat a provozuji nenáročnou letní i zimní turistiku (zejména pak po horách). Kdybych se něčím z toho mohla živit, bylo by to fajn.
Za desáté: Existuje země, kterou bys chtěla procestovat křížem krážem a nějaký ten čas v ní zůstat? Chceš na konec rozhovoru něco vzkázat těm, co na tvoje stránky vejdou poprvé?
Určitě existuje, já bych klidně jela i do Antarktidy. To se mi pravděpodobně nesplní, ale ten Nový Zéland bych projela ráda - potom jsem toužila už před natočením filmu Pán prstenů, pak mé nadšení s ohledem na davy turistů valící se na místa natáčení poněkud ochablo, ale jednou to třeba vyjde...
Na závěr bych ráda poděkovala, že jsi mi dala možnost odpovídat na své otázky, a děkuji i těm, kteří se odhodlají navštívit mé stránky. A pokud se někdo z nich začte do mojí povídky, pak mu přeji hodně trpělivosti a pevné nervy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama