Rozhovor 12 - Lúmenn

22. listopadu 2012 v 18:11 | Polgara |  Rozhovory
Lúmenn a její druhý blog Posel světla






Za prvé: Z tvých článků usuzuji, že už máš nějaký ten rok blogování za sebou. Tvoje zaměření článků je především na tvoji vlastní tvorbu, názory a v neposlední řadě magii, která je pro tebe evidentně vším. Co tě vedlo k tomu založit si blog a jak ses vlastně postupem času vyvíjela v psaní článků?
Bloguju už tři roky. K založení blogu mě vedla mánie "každý má blog, je to in, udělám si taky blog" a taky jsem chtěla někde propagoivat svoji tvorbu.
Nejdřív jsem psala o fantasy, dávala tam své básně a povídky, pak nějaké obrázky a další nesmysly a později začala psát i úvahy, názory a pak články o gothice. Ty přilákaly nejvíce návštěvníků, rozhořely se diskuze, pak můj zájem o články o gothické subkultuře ochladl a začala jsem se věnovat právě magii, opět fantasy a mé tvorbě a tak to trvá až doteď


Za druhé: Tvým hlavním zaměřením zůstává magie. Jak ses k tomuto koníčku dostala? Hodně čerpáš z vlastních zkušeností, které pak zveřejňuješ. Jak se vlastně takovéto články píší? Nemáš někdy strach, že je někdo tvé otevřenosti může zneužít?
Neřekla bych, že magie je hlavní zaměření, jen jedno z hlavních
Ano, čerpám hlavně ze sebe a toho co sama vím, takové články se píší vpodstatě samy, prostě text plyne
přímo na klávesnici a je to. Nebojím se žádného zneužití, nepíšu o ničem tajném ani špatném a je na každém, co si z mých článků na toto téma vezme
.


Za třetí: Jakou atmosféru si pro psaní článků musíš vytvořit?
Musí se mi chtít.


Za čtvrté: V útržcích z tvého života se zmiňuješ o LARPu. Můžeš těm, kteří nevědí o co jde přiblížit atmosféru takovéto akce? A jak ses k tomu vlastně dostala?

Odkážu na článek http://lumenn.blog.cz/0907/larp-aneb-co-to-je, který napsal Finn a velmi dobře tam popisuje co to LARP je a jakou na něm zažřijete atmosféru. Ve zkratce je to akce, kde si dospelí hrají na fantasy postavy, jednají za ně ve fiktivním herním světě, bojují, intrikují, hledají poklady, zabíjí bestie a to vše jen "jako". Podobného druhu jsou dřevárny - ovšem tajm se hlavně bojuje. Více vám prozradí ten zmíněný článek. A já se k tomu dostala když jsem v pubertě četla časopis Pevnost - s kamarádkou se nám zalíbily články o bitvách a LARPech, vyrobili jsme zbraně a pak jsem začala jezdit na akce.


Za páté: Jakou literaturu vlastně čteš? Zaměřuješ se na jeden žánr, anebo jich máš víc, které tě fascinují?
Tak podle zaměření mého blogu je jasné, že ráda a hodně čtu fantasy. Ale jinak mě baví i sci-fi, horory, historické romány hlavně ze středověku a starověku, dobrodružné romány a v neposlední řadě čtu i poezii a literaturu faktu.


Za šesté: Když si s magií začínala, jaké autory si zvolila? Který z nich je podle tebe pro začátečníky nejlepší?
Nečtu knihy o magii, jen velmi zřídka. To, co každý potřebuje znát se z knížek nedoví, všechno má v sobě a stačí jen hledat


Za sedmé: Píšeš povídku Paní Prstenu - Nedokončené poslání. Hrdinkou příběhu je Lúmenn-verya. Nepíšeš postavu tak trochu podle sebe? Nevkládáš do ní svoje pocity, myšlenky?
Přítomný čas je špatně zvolen! Tuhle knihu (ano rozsahově je to román, dokonce dvojdílný, ne povídka) jsem napsala ve svých 13ti letech, kdy jsem opravdu do postavy Lúmenn vkládala kus sebe - byla jakési moje lepší já po jehož dokonalosti jsem toužila. A jak mě příběh napadl si dovolím nezveřejňovat.


Za osmé: Máš nějaké vysněné země, které bys chtěla navštívit a strávit v nich nějaký ten čas? Pokud máš, čím tě přitahují?
Určitě Irsko a Skotsko, je tam nádherná příroda a vztah mám i k Francii, kde jsem ale už 3x byla a zas a znova se tam budu vracet


Za deváté: Máš doma nějaka domácí zvířátka a jestliže ano, jak si knim přišla? Zpestřují ti nějakými svými kousky tvůj čas trávený doma?
Tak jako první k nám přišel kokr Don, kterého jsem tajně donesla domů, jakožto dárek od tajemného neznámého, pak se provalilo, že je od známých, ale u nás doma už zůstal. Kočku Kačenku máme tři roky, donesl ji táta, kočku Lucinku jsme donesli se sestrou ze zverimexu, kocoura Tobiáše jsme v podstatě našli a kocoura Yoshikiho máme od známých. A že nám zpoestřují život? Neustále, co všechno provedli a vyvedli se nedá popsat v pár řádcích, ale všechny je máme moc rádi.)


Za desáté: Nuže, v nejlepším se to má ukončit a já ti tímto děkuji za rozhovor a trpělivost, žes to se mnou vydržela až do konce. Na závěr shrnu několik otázek do jedné. Máš nějaké plány do budoucna? Co vzkážeš těm, kteří se u tebe ocitnou poprvé?
Komentujte, čtěte a ponořte se do mého světa. A plány do budoucna? Co se týče blogu dále psát tak, jak jsou mí čtenáři zvyklí (dsnad jen ještě lépe a více) a co se týče života zatím nemám páru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama