Richelle Mead – VA 2 - Mrazivý polibek

30. listopadu 2012 v 22:59 | Polgara |  Paranormální romance
***

Již po druhé se setkáváme s dhampýrkou Rose, která čelí hromadě problémů, které se na ni kupí a navíc se nebezpečně často ocitá v ohrožení života díky Strigojům. Naše hrdinka musí ve studiu značně přidat, aby dohnala to, co zameškala díky svému útěku, a proto dostává i hodiny navíc. Její cíl je jasný, co nejdříve se stát uznávanou strážkyní, která by dokázala ochránit Lissu.

Jenže aby se tomu tak mohlo stát, musí co nejdříve postoupit další zkoušku. Z tohoto důvodu ji její učitel Dimtirij mimo Akademii, za jedním z nejvýznamnějších strážců Arthurem Schoenbergem. Tento strážce momentálně chrání jednu ze známých rodin v jednom malém zapadlém městečku. Jenže, v okamžiku kdy přijíždí do cíle, zjišťují, že královská rodina i se svými strážci byla povražděna. Ze zanechaných top se dozvědí, že Strigojové zřejmě do svých plánů zahrnuli lidi, kteří jim teď pomáhají.

Zapojení lidí znamená pro Morojové tu skutečnost, že mohou narušit vytvořenou ochranu a tím ulehčit jejich nepřátelům práci. Proto se do Akademie začínají sjíždět celé rodiny včetně strážců. Právě v tomto okamžiku se seznamujeme s matkou Rose a dozvídáme se, že tyhle dvě dámy se zrovna nemilují, což se také projeví na jejich setkání. Ve stínu těchto událostí dostanou studenti povolení, že na Vánoce mohou odjet na lyžařské středisko, kam mají normálně přístup jenom ti nejvznešenější. Problémem ovšem je, že i zde se ocitají v ohrožení.

Čím mě nadchnul první díl, tak tím také nezklamalo pokračování, i když mě místy unavoval popis úžasného Dimitrije. Nicméně Richelle znovu dokazuje, že si svoji popularitu u čtenářů zaslouží. Objevují se staré známé postavy, ale i nové. Především tajemný Mason. Děj ubíhá rychle, nenudí a nezabývá se zbytečnými popisy. Také sledujeme postupné dospívání hlavní hrdinky, jež se projevuje i na jejím jednání.

V některých částech mě druhý díl zklamal, v jiných zase překvapil. Ale především příjemně navnadil na třetí díl, který se ke mně dostane neznámo kdy. Ale prozatím je to asi to nejzajímavější ze všech upířin, které u nás prozatím vyšly.

Úryvek ze strany 24
Další tělo leželo vedle sedačky, bylo malé, patrně ještě dítě. A na druhé straně místnosti další tělo. A další. Všude byly mrtvoly a krev.
Najednou jsem si uvědomila, že kolem mě je samá smrt, a srdce mi začalo zběsile bušit. Ne, ne. To není možné. Je přece den. Tak strašné věci se nestávají za denního světla. Nadechla jsem se a chtěla začít ječet, když vtom mi pusu zakryla něčí ruka v rukavici. Začala jsem se vzpouzet, ale naštěstí jsem hned ucítila Dimitrijovu vodu po holení.
"Proč nikdy neposlechneš?" zeptal se. "Kdyby tady ještě pořád byli, byla bys mrtvá."
Nemohla jsem odpovědět. Jednak proto, že jsem byla v šoku. Už jsem viděla někoho umírat, ale nikdy jsem neviděla tolik smrti naráz. Skoro po minutě Dimitrij ruku konečně ruku spustil, ale zůstával stát kousíček za mnou. Už jsem se na tu hrůzu nechtěla koukat, jenže jsem nebyla schopná odtrhnout zrak. Všude jen mrtvoly a spousta krve.
Nakonec jsem se obrátila k Dimitrijovi. "Je den," zašeptala jsem. "Ve dne se zlý věci nestávají." Ze svého hlasu jsem slyšela zoufalství. Všechno mi připadalo jako zlý sen.
"Takové věci se můžou stát kdykoli," pověděl mi. "K tomuhle došlo nejspíš v noci, asi tak před dvěma dny."
Odvážila jsem se znovu podívat na ta těla a zvedl se mi žaludek. Dva dny. Dva dny být mrtvé, neexistovat, aniž by vůbec někdo věděl, že jste umřeli. Zrak mi padl na tělo muže, které leželo v obýváku u dveří do chodby. Byl vysoký a příliš dobře stavěný na to, aby to byl Moroj. Dimitrij si všiml, kam se dívám.
"Arthur Schoenberg," prohlásil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama