Půl druhé hodiny koňkou přes pole a lesy

21. listopadu 2012 v 17:02 | Polgara |  Cestujeme hromadnou
Nu dobrá, možná trochu přeháním, ale cestování mimopražskými autobusy je šílené.



Závidím těm, co mají sluchátka, do kterých si pustí svoji oblíbenou muziku a po dobu cesty mohou vypnout. Já si čtu, ale přesto mi bohužel komentáře některých jedinců neuniknou. Anebo vůně. To je taky gusto. Sice, můžeme psát dopisy lidem, kteří zařizují městskou a příměstskou dopravu, ale stejně nám to moc nepomůže. Možná to urychlí změny, ale než k tomu dojde, budeme si muset protrpět své.
Nicméně, dnešní den 16. května 2010 tomu nasadil korunu. Vzhledem k tomu, že k nám jezdí autobus jednou do hodiny a cesta do místa určení trvá přes hodinu a půl, mám s dojížděním celkem dost zkušeností. Jen mi dělá čím dál tim větší problém se ráno vykopat z postele. A potom, když jedu autobusem, tiše závidím těm, kteří mají vlastní auto. Přesto mě pokaždé překvapí, jaké rachotiny nás vozí. Expertem je na to především značka Veolia. Oproti tomu, jak dopravní prostředky dodávané touto společností vypadaly před takovými dvěma roky, je tohle pohádka, ale stejně...kam jdou peníze od cestujících?
Autobus, jímž jsem měla tu čest jet, totiž škytal, občas to vypadalo, že ze zastávky ani neodjede a při každém větším výmolu si člověk připadal, jako kdyby jel kočárem. O sedačkách radši pomlčím. Huh, už se konečně dostávám k tomu, o čem jsem chtěla psát hned na začátku. Autobus je sice starý, ale je tu hodně místa k sezení. Tudíž se posadí i většina těch, kteří přestupovali. Jenže, to by ti cestující nesměli být...jak to napsat, vybíraví a myslet si, že jim všechno patří. Reaguji na jednu starší pani, která si stěžovala, že ti mladí jsou tak drzí a sedají si dopředu, přičemž tam bylo ještě několik sedaček volných. A dokonce i dvojsedačky, tak proč musela všem okolo dělat dusno? Když potom nastoupily její známé, ptaly se jí, proč stojí a ona na to, že se ještě nasedí. Pořád mě udivuje, jak dokáží být někteří neústupní.
Po přestupu do autobusu, který jel konečně směr Praha, bylo poněkud plno, ale přesto dost místa na to, aby si většina sedla. Zde však nastává další problém. Většina lidí nechce stát až úplně vzadu, a tak se zarazí někde uprostřed, čímž zablokují autobus a nikdo si nechce popostoupit, tak nakonec se dozadu protlačí ti, kteří vystupují až na konečné.
Další samostatnou kapitolou budiž ti, kteří se hrnou na sedačky jak jinak než dozadu, i když vystupují brzy. Potom se pro změnu přes ten dav stojící v uličce hrnou ven, do všech naráží...tak proč si nesednou blíž ke dveřím? Co je na zadních sedačkách tak zvláštního?
Samostatnou kapitolou budiž vystupování a nastupování. Všichni se hrnou dovnitř či ven bez toho aniž by si to ulehčili tím, že budou na ostatní brát ohled. Pokud to jde, vystoupím mezi těmi prvními anebo si počkám, až vystoupí předposlední, a pak teprve jdu. Holt, hromadná doprava a je jedno zda jde o městskou či mimopražskou je jeden velký blázinec a buď se s tím budu muset smířit, či si pořídit vlastní auto. Ale na to zatím nejsou peníze. Ale kdo si počká, ten se dočká. Ještě dodatek, pokud nejedu ráno autobusem, tak to znamená, jsem měla to štěstí a maminka nebo táta jeli do práce tak, abych mohla jet s nimi a stíhala přitom první hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama