Předpojatost

21. listopadu 2012 v 17:39 | Polgara |  Názory
***





Na lidech, kteří nevědí o určitém povolání nic, jenom to, co je ve všeobecném povědomí, mě udivuje jedna věc. S jakou lehkostí dokáží odsoudit povolání, kde člověk dostává hodně peněz a vypadá to, že mu platí za maličkosti. Vidí v tom, že nemusí pracovat rukama, používá svoji hlavu, a i když to před ním nikdy neřeknou, tak jakmile zajdou za vzdálenější roh, začnou jej pomlouvat. Děje se tak dokonce i mezi členy jeho vlastní rodiny. Smutné. Stačí mít víc peněz, stačí být na pomyslném stupni, kam řadí prostý člověk bohaté a hned má o nenávistné pohledy postaráno.

Mrzí mě, že jsem taky taková byla. Že jsem patřila mezi tu část maloměšťáků, kteří viděli určitým druhem práce pouze peníze, ale ne práci samotnou. Dám příklad. Když jsme před nějakou dobou prodávali náš byt v panelovém domě, tak to bylo přes realitní kancelář. V den prodeje jsme se sešli s rodinou, která byt kupovala a přítomna byla i realitní makléřka, jež měla na starosti celou akci. Všechno proběhlo bez problémů, protože se předání zařizovalo několik měsíců předem. Řeknu vám, je zvláštní, když se vám po bytě prochází zcela cizí lidé. Ale zpátky k tématu.

Jakmile se předaly klíče, proběhlo převedení peněz a podepsání všech důležitých dokumentů, mohlo začít velké stěhování. Už chápu, proč se říká, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Ono stěhovat 20 let života není žádná brnkačka. Obzvlášť, když celý panelák má oči na stopkách ve stylu: "Hele tamti se stěhujou, kam se stěhujou a proč?" Jednoduše to byl cirkus pro místní a to se jednalo Pražáky.

Nicméně přišlo na přetřes, jakou nehoráznou sumu dostávají realitní makléři a přitom absolutně nic nedělají. Chovali jsme se jako všichni ostatní. Dokud člověk některá povolání nepozná na vlastní kůži, nepochopí a bude odsuzovat. Vlastně se o to ani nesnaží. Proč taky. Vždyť ty lidí, kteří nepracují rukama, neznají manuelní práci, nejsou hodni našeho soucitu. Ale jaký je rozdíl mezi fyzickou a psychickou prací? Dovedete si kdokoliv z vás představit ten tlak, který se denně na tyto pracující vyvíjí?

Proč se tím zabývám? Proč mě tolik tyhle reakce iritují? Poněvadž maminka je realitní makléřkou a pokaždé se mi otvírá kudla v kapse, když slyším tyhle hloupé a ničím neopodstatněné věci. Denně vidím, jak je maminka pokaždé unavená, jak musí být funkční 12 hodin denně a vždy vyjít vstříc oběma stranám. Kolik zbytečných prohlídek různých nemovitostí má. Jak mizivá šance je na to, že zrovna tento měsíc si vydělá nějaké peníze. Ale na druhou stranu jí to baví. Může si rozšiřovat vzdělání, učí se jazyky a může komunikovat s lidmi. Ale jak sama říká, někdy je to vysilující. A jak vysilující?

Představte si majitelé panelového bytu, který má vyšší cenu, než za jakou jsou ho nakupující ochotni koupit. Nicméně problémem je, že majitelé trvají na ceně, protože jsou zadlužení. Nejhorší je ten druh prodávajících, který si svůj majetek dá k několika realitním kancelářím a čeká. Čeká na zázrak, který se nestane. Je zvláštní, jak si tvrdohlavě trvají na ceně, která ani neodpovídá realitě. Tento výsledek se dozví od několika realitních kanceláří, ale přesto dávají vinu právě makléřům. Že se moc nesnaží, že nechtějí jít níž, protože nemůžou. Nechci si soudit, chyba může být na všech stranách, ale když se nemovitost nemůže prodat už přes půl roku a oni stále nechtějí snížit cenu...tak to potom není pomoci. Ale svádět vinu na někoho, který nemůže za to, že danou věc nikdo nechce koupit, jelikož je předražená, je omezené.

Stejně tak jako odsuzování, že si ty peníze člověk nezaslouží a má lehkou práci. Nedávno mě zarazil komentář jednoho pána. Mohlo, mu být, tak kolem šedesáti, ale všechno věděl, všechno znal. Okolo něj stáli další dva pánové a zaujatě ho poslouchali. On zrovna prohlašoval, že prodávat byty, domy a parcely může každý. Že nejde o žádnou namáhavou práci a ještě za to dostane člověk velké peníze. Tak proč tedy tu práci každý nedělá, když je tak jednoduchá? Protože ne každý ji zvládne. Ne každý zvládne skutečnost, že se denně musí přít se dvěma stranami, přičemž musí zvládat testy a školení, které si navíc musí platit sám, a které mu vnucuje jeho kancelář.
Psychická námaha je mnohdy horší než ta fyzická. Vzpomeňte na doby, kdy jste maturovali a v podstatě šlo jenom o to, abyste se naučili jenom pár maturitních otázek. Vždyť je to tak jednoduché. Nemáte totiž nic jiného na práci a nemáte ani žádný soukromý život. Konec. Tečka. Vždyť tuhle skutečnost ví přeci každý...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama