Peter V. Brett – Tetovaný

29. listopadu 2012 v 20:52 | Polgara |  Fantasy
***


Nutno podotknout, že se nejedná o žádného nováčka v tomto oboru. Je amerického původu a narodil se 8. února 1973. Nicméně skutečný úspěch mu přinesla až trilogie, která u nás vyšla v nedávné době a Neoluxor ji nabízí opravdu po malých částech, protože je velmi rychle vyprodaná. Tetovaný je první díl trilogie o světě, kde lidé žijí a pracují jen přes den a v noc se ukrývají za chranami před jadrnci, kteří se rodí hned poté, co zapadne slunko. Jadrnci jsou démoni z Jádra, kteří mají povoleno se krmit pouze v době, kdy zemi pokrývá tma. A tohoto času využívají k tomu, aby zahnali svůj věčný hlad. Chrany jsou něco jako runy, jde o ochranné magické předměty, které když se správně rozvrhnou, vytvoří okolo domu, či celého města neprostupnou bariéru, která se však po určitém čase musí obnovovat.
Prozatím neexistuje nikdo, kdo by toto zaběhnuté dění změnil. Všichni jsou natolik ochromeni strachem, že se snaží o jediné - přežít a ochránit svoje milované. Nikoho by ani ve snu nenapadlo, že by se mohl jadrncům postavit. Nicméně přeci jen existují ti, kteří vyčnívají a odmítají se smířit s nastálou situací. Hrdinu, který jadrncům vyhlásí válku, stvoří samotní jadrnci.
Jde o malého jedenáctiletého chlapce, který vyniká ve vytváření chran a patří mezi tu malou hrstku, která se upíná ke starým legendám. Kdysi totiž existovali chrany, které mohli jadrnce zabít. Také žil muž nazývaný Osvoboditel, ten který dokázal nemožné a byl seslán samotným Stvořitelem, aby lidem navrátil svobodu a bezpečí. Jenže ony chrany se během staletí ztratily, všechno, co kdysi bylo samozřejmostí, bylo zapomenuto a jadrnci znovu povstali. Najde se nyní někdo, kdo sebere odvahu potřebnou k tomu, aby vyburcoval odvahu v lidech?
Tetovaný je příběh rozdělený do tří úseků. Je vyprávěn třemi hlavními postavami. Prvním z nich je Arlen, kterého mám nejradši. Nejenom pro jeho odvahu a touhu pomstít se jadrncům za to, že jej připravili o matku, ale také za jeho charakter. Jako jeden z mála si stál za svým, i přestože se na něj díky tomu ostatní dívali jako na blázna. Navíc odsuzoval svého otce, jenž místo aby se jim během útoku démonů vydal na pomoc, schoval se za chrany. Arlen je postava, která si prošla peklem, než se stala tím, čím se stala. Ja málo stačí k tomu, aby se z obyčejného vesnického chlapce stal hrdina. Vždyť je to klišé, napadne některé ze čtenářů. Možná ano, ale je to uvěřitelné klišé. Arlenovi dodávala sílu jeho touha po pomstě. Ale nakonec se z něj stalo jakési monstrum posedlé jen zabíjením démonům, aniž by bralo ohled na to, co vlastně chrání. Tedy spíš koho chrání - lidi.
Další, kdo vás provází příběhem je Leesha. Dívka s nadáním pro léčení a odvahou stejně velkou, jakou měl Arlen. Jenže ona má výhodu v tom, že řeší menší problémy, než výše zmíněná postava. Nicméně i ji potká něco, co ji donutí změnit její život a vydat se cestou, která z ní udělá bojovnici. Ale ne bojovnici, na jakou jsme zvyklí. Leesha se stane učednicí jejich vesnické léčitelky. Nestalo se tak, nebýt jejího snoubence Gareda, který si pustí pusu na špacír a roznáší něco, co se ve skutečnosti nestalo, čímž Leeshe ublíží. Právě díky němu se mladá dívka dostane dál, než kdy mohla doufat.
Poslední z trojice je Rojer, mladík, jemuž jadrnci zabili celou rodinu, připravili ho prsty a díky nim se dostal do opatrování žonglérovi, který mohl za to, že se jeho matka nezachránila. Ale to Rojer neví, a tak se stane mistrovým učněm. Jenže mistr začne podléhat vábení alkoholu a dává to za vinu právě Rojerovi. Znovu dojde k něčemu, co mladíka donutí změnit jeho život. Navíc objeví talent, který dokáže zahnat na určitou dobu jadrnce do bezpečné vzdálenosti.
Na knížku jsem narazila díky Temnářce, ale také díky velké reklamě, kterou měla. Přeci jen se jedná o zajímavě zpracované téma. Autor si s příběhem hraje, nechává čtenáře v napětí a důležité informace vypouští jen po malých dávkách. Navíc mě překvapilo, že dokázal nemožné. Věrohodně popsal vývoj hlavních hrdinů od jejich dětství do věku, kdy se rozhoduje o jejich budoucnosti. A upřímně, kdy naposledy jste četli o světě, který ovládají démoni?

Jedna: Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Především kvůli doporučení od jedné autorky, která její nadšení přenesla na mě, také díky zajímavé obálce a tématu, jímž se příběh zabývá.
Dvě: Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Lidská slabost
Tři: Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
lov
Čtyři: S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Leeshou, i když se její strachy zdají nejjednodušší, nakonec se ukazuje, že právě ona nese nejtěžší břímě.
Pět: Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Líbí se mi promyšlenost příběhu. I když si myslíte, že už víte všechno, co potřebujete, autor vás vyvede z omylu. Natahuje vás na skřipci, umí si s vámi hrát a propustí vás až na poslední stránce.
Šest: A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Překvapilo mě, jak snadno se lidské pokolení nechalo přesvědčit o tom, že nemá šanci jadrnce porazit.

Úryvek z knihy:

Svět nebyl vždycky takový, jak ho znáte," sdělil žonglér dětem. "Ach, ne. Byly časy, kdy bylo lidstvo s démony v rovnováze. Ta raná doba se nazývá věkem nevědomosti. Ví někdo proč?" Rozhlédl se po dětech vepředu a několik jich zvedlo ruce.
"Protože nebyly žádné chrany?" zeptala se jedna dívenka, když na ni Keerin ukázal.
"Správně!" zvolal žonglér a udělal přemet, který mu od dětí vynesl nadšený vřískot. "Věk nevědomosti byl pro nás sice děsivý, jenže tehdy nebylo démonů tolik a nemohli zabít všechny. Víceméně jako dnes lidé ve dne stavěli, co stihli, a démoni to noc co noc bořili.
A tak jsme bojovali o přežití," pokračoval Keerin, "přizpůsobovali jsme se, učili jsme se, jak před démony skrývat jídlo a dobytek a jak se jim vyhýbat." Jakoby v hrůze se rozhlédl kolem, pak zaběhl za jedno dítě a přikrčil se. "Žili jsme v dírách v zemi, aby nás nemohli najít."
"Jako králíčci?" rozesmála se Jessi.
"Přesně tak!" zvolal Keerin, vystrčil zpoza každého ucha kmitající prst, poskakoval kolem a krčil nos.
"Žili jsme, jak se dalo," pokračoval, "až jsme objevili písmo. Pak už netrvalo dlouho a zjistili jsme, že některé znaky dokážou jadrnce odrazit. Jaké znaky to jsou?" zeptal se a nastavil dlaň k uchu.
"Chrany!" zakřičeli všichni jednohlasně.
"Správně," pochválil je žonglér a lusknul prsty. "Chranami jsme se mohli před jadrnci bránit, a tak jsme se v nich cvičili a pořád jsme se zlepšovali. Objevovali jsme další a další, až někdo objevil jednu, která dokázala víc, než jen démony odrazit. Zraňovala je." Děti vyjekly a dokonce i Arlen zjistil, že se zajíkl, přestože slýchal skoro to samé představení rok co rok, kam až mu paměť sahala. Co by za to dal, kdyby takovou chranu znal!
"Démonům se tento vývoj nijak nezamlouval," ušklíbl se Keerin. "Byli zvyklí, že utíkáme a schováváme se, a když jsme se obrátili a bojovali, bránili se. Tvrdě. Tak začala první válka s démony a věk druhý, věk Osvoboditele.
Osvoboditel byl člověk, jehož povolal Stvořitel, aby vedl naše vojska, a s ním v čele jsme vítězili!" Máchl pěstí do vzduchu a děti se rozjásaly. Bylo to nakažlivé a Arlen radostí zlechtal Jessi.
Jak se naše magie a taktiky zlepšovaly," pokračoval Keerin, "začali lidé žít déle a přibývalo nás. A jak naše vojska rostla, počet démonů klesal. Byla naděje, že jadrnci budou jednou provždy přemoženi."
Pak se žonglér odmlčel a nasadil vážný výraz. "Pak," pravil, "zničehonic se démoni přestali objevovat. Za celou historii světa neminula noc bez jadrnců. A najednou plynula noc za nocí, po jadrncích ani stopy a my jsme byli zmatení." Posměšně předvedl nechápavé drbání na hlavě. "Mnozí věřili, že válečné ztráty démonů byly tak velké, že ten boj vzdali a hrůzou bez sebe se krčí v Jádru." Přikrčil se dál od dětí, syčel jako kočka a třásl se strachy. Některé děti se zapojily do hry a výhružně na něj vrčely.
"Osvoboditel," pokračoval Keerin, "který noc co noc vídal démony bojovat beze strachu, o tom pochyboval, ale jak míjely měsíce a po netvorech nebylo ani stopy, začala se jeho vojska rozpadat.
Lidstvo se z vítězství nad jadrnci radovalo celá léta," pokračoval Keerin. Vzal loutnu, zahrál veselou melodii a zatančil. "Ale jak plynula léta bez společného nepřítele, lidská soudržnost se bortila, až se rozpadla úplně. Poprvé jsme bojovali jeden proti druhému." Žonglérův hlas nabral zlověstný tón. "Jakmile vzplanula válka, všechny strany povolávaly Osvoboditele, aby je vedl, ale on zvolal: 'Nebudu bojovat proti lidem, dokud v Jádru zůstane jeden jediný démon!' Obrátil se k nim zády a opustil zemi, zatímco vojska táhla dál a celá země se propadla do chaosu.
Z těch velkých válek povstaly mocné národy," dodal a spustil povznášející nápěv. "Lidské plémě se rozšířilo široko daleko a pokrylo celý svět. Věk Osvoboditele se nachýlil ke konci a začal věk vědy.

A kdo dočetl až sem, tak přidávám ještě odkaz na recenzi od Nel-ly
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bacza Bacza | E-mail | 18. listopadu 2014 v 19:19 | Reagovat

Zdravím,

chci se zeptat, knihhu Tetovaný má za sebou, zajímalo by mne, zda jde někde sehnat nějaký seznam obrazů a významu chran? Nevíte, kde by se dalo něco podobného sehnat? Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama