Otrok

21. listopadu 2012 v 21:09 | Polgara |  Krátké povídky
Jedná se o povídku z prosince 2011, kterou jsme zároveň použila jako slohovou práci.




Ve městě nastal obvyklý ruch, který se opakoval každé ráno. Ulice se zaplnily prodejci, jež kolemjdoucím občanům Říma nabízeli zboží, které dle nich bylo nejlepší kvality a ceny. Byly tu stánky s různým keramickým nádobím, umělecké předměty, které svými dokonalými tvary dokázaly přitáhnout oko zákazníka, byť před chvílí nechtěl nic koupit. Nacházely se zde šperky vhodné pro jakoukoliv dámu z vyšších vrstev, látky dovážené z dalekých krajů a lahodně vypadající ovoce a zelenina.
Uprostřed místa, které bylo určené pro obchodování, se nacházelo podium, na němž se prodávali otroci pocházející ze zemí, jež si všemocný Řím podrobil. Mnoho ubožáků, kteří tam teď stáli a čekali, až je nějaký ctihodný Říman koupí, dříve také vlastnilo pole, statky, měli rodiny a žili si život, jež si museli tvrdě vydobýt. Jenže, tohle všechno už bylo minulostí. Nyní zde stáli, téměř svlečení do naha a sledovali, jak je jejich dobyvatelé obcházejí jako dobytek. Jak si je prohlížejí jako zvíře, jenž nemá žádná práva ani city. Museli přihlížet tomu, jak je rozdělují na skupiny podle pohlaví a věku, a jak od sebe odtrhávají rodiny, které se do poslední chvíle pevně objímali. V okamžiku, kdy je od sebe otrokáři odtrhli, začali naříkat a dávat poslední sbohem svým nejbližším, jež už nikdy neuvidí.
Někteří Římané se slitovali a koupili celé rodiny, to však byli spíše výjimky. Nejvíc šly na odbyt mladé a krásné ženy, které skončily nejdříve jako milenky nového pána, a poté když se jich nasytil, jako otrokyně pro všechno. Zbývali zde už jenom muži, kteří, bez emocí stáli na podiu a čekali, až si je někdo koupí.
Najednou nastal ruch, protože se k pódiu blížila nosítka s nějakým Římským politikem. Poté co nosítka dorazila na místo, vystoupil z nich muž střední postavy, na níž byl vidět tvrdý trénink v aréně, což bylo u aristokratů neobvyklé. Měl krátké černé vlasy, byl oblečený v předepsané bílé tóze, která však neměla purpurový plášť tak typický pro senátory. Když promluvil, nemusel ani křičet, aby ho ihned všichni začali poslouchat. Měl tiše, bez důrazu, přesto ale si dokázal získat pozornost. Bylo vidět, že je zvyklý přikazovat.
"Máš pro mě nějaké otroky schopné bojovat v aréně?" Otázal se otrokáře, jenž k němu po vyzvání hned přispěchal a s úklonou čekal, co bude chtít.
"Mám, můj pane. Nejlepší kusy jsem si pro vás dovolil schovat. Jeden byl obzvlášť odbojný, a tak jsme museli použít trošku drsnější přesvědčovací metody, aby se zklidnil. On a jeho jsou výborně stavění, zvyklý na zátěž a na boj. Dosvědčují to jejich jizvy a mozoly na rukou."
"Výborně, přesně takové potřebuji. Ceasar začíná být značně podrážděný z gladiátorských her. Nuže, konec zbytečného tlachání. Přiveď mi je!" Poslední slova všem přihlížejícím připomněla práskání biče. Tak rázná a rychlá byla. Na pódium nahnali dvacítku statných mužů, kteří viditelně prošli mnoha bitvami. Stejně jako u Římana, i oni na sobě nesli známky krutých bojů. Jejich těla však byla svalnatá, hrudi široké a ruce a nohy dlouhé. Muž z nosítek si každého z nich velmi podrobně prohlédl, čímž ještě víc podkopal jejich důstojnost. Mnozí ze zajatců dali najevo svoji nelibost polohlasnými kletbami, které neunikli pozornosti otrokáře a schytali za to několik ran bičem.
"Zadrž, nechci mít svoje případné zboží nijak poškozené, takže prozatím bičování nechej na později."
Další příkaz, který byl bez námitek splněn. Pak pokračoval v podrobném zkoumání zajatců. Nemusel se rozhodovat dlouho. Moc dobře věděl, že tito muži zvýší úroveň gladiátorských her. Protože zboží, co dostávali, bylo slabé a nedokázalo v rukou udržet ani pitomý oštěp. Proto se také na nákup vydal sám.
"Beru je všechny, a pokud mi poskytneš své strážce, okamžitě je odvedu. Pro peníze si zajdeš k mému Správci, s nímž se také dohodnete na ceně. Ale varuji tě. Jestli zjistím, že sis vzal víc, než je zdrávo, budeš toho do konce života litovat."
Otrokář začal namítat, nakonec následovala obvyklá podlézavá slova, která na majitele jedné z nejlepších gladiátorských škol neudělala žádný dojem, a proto zase promluvil:
"Znám tvou pověst otrokáři. Máš sice nejlepší zboží, ale sám si horší než krysa z římských kanálů, čemuž nasvědčuje i tvé chování. Nech si svoje podlézavé řeči pro někoho, na koho udělají dojem. Radím ti dobře, neplýtvej mým drahocenným časem! Poskytneš mi tedy doprovod, abych otroky mohl bezpečně dopravit do gladiátorské školy?"
"Ano, propůjčím ti své muže," přikývl pokořený otrokář a vzápětí začal plnit zákazníkovo přání. V další vteřině a bez zbytečných řečí byli zajatci nahnáni z pódia na cestu vedoucí z tržiště a obklopeni ozbrojenou stráží, která čekala na další příkazy.
Když aristokrat viděl, že jeho přání byla bez průtahů splněna, nasedl do nosítek, jež se okamžitě vydala na cestu a zároveň s tím se dali do pohybu i otroci obklopení stráží, která je hnala jako stádo prašivých psů. Jejich nový pán se pohodlně rozvaloval v nosítkách před nimi a vedl je na místo, které mělo být po zbytek života útočištěm zajatců.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama