Michael Scott – Zaříkávač

24. listopadu 2012 v 21:28 | Polgara |  Fantasy
***




Konečně jsme se dočkali čtvrtého dílu. Někdy si říkám, proč svoje vyprávění autoři zbytečně natahují, když by šlo zkrátit na snesitelnější verzi. Jenže bohužel, v dnešní době jsou hlavním zájmem peníze, které také určují, že čím víc dílu bude, tím víc peněz z toho plyne.

Ale zpátky k příběhu, tedy k jeho další části. Znovu se setkáváme s Joshem a Sofií, kteří se vrátili domů. Nicméně si oba uvědomují, že díky jejím probuzeným schopnostem nic nebude stejné jako dřív, obzvlášť když dobrodružství není za nimi. Doma se příliš neohřejí a Sofie je unesená sestrou Scatech, která pátrá po svém ztraceném dvojčeti. Než se znovu dvojčata setkají, uplyne delší doba a čas, který Perenele a Nikolasovi zbývá, se neúprosně krátí. Ale přesto jsou oba dva ochotni nasadit svůj život za záchranu lidské rasy.

Příběh je vyprávěn z několika pohledů. Chvíli jej sledujeme očima doktora Johna Dee a jeho nového spojence Virginie Darové, potom autor přeskočí zpátky k Johance a Scatty, které jsou uvězněny v minulosti a snaží se dostat zpátky do své doby, dokonce se setkáme i s Machiavellim a mnoha dalšími.

Josh se také konečně naučí ovládat další živel a tím je oheň, nicméně vše se zkomplikuje v okamžiku, kdy se na něj napojí Mars Mstitel a dovede ho k doktorovi, jenž mu slíbí, že z něho udělá zaříkávače, pokud pro něj vyvolává jednu starobylou bytost, archóna - Coatlicue.

Jsem zastáncem toho, že knížky by se neměly zbytečně natahovat a někdy méně, znamená více. Přesto jsem však na konci byla mile překvapena, autor opět dokázal, že čtení tohoto příběhu není ztrátou času. Zaujala mě skutečnost, že i když je dílo řazeno do dětské fantasy, nikdo tu není ani černý ani bílý. Michael si dává záležet na tom, aby nás nechal nahlédnout do nitra všech postav, které se v příběhu objeví.

To znamená jediné. Dozvídáme se jejich pravé záměry, konečně se nám objasní skutečné cíle Johna Dee, zjistíme, že Nikolas a Perenela nejsou tak svatí, za jaké jsme je měli. To nám dokazuje i Joshovo pochybování o jejich skutečných úmyslech. To však nemění nic na skutečnosti, že tohoto klučinu zrovna moc nemusím. Přijde mi, že se nechá snadno ovlivnit sliby, které se na konci ukážou jako plané a pořád mu nedochází, že Dee s ním jenom mistrně manipuluje. Z toho vznikají další problémy, které osudy postav značně komplikují.

Trochu mě také zarážela skutečnost, jak autor vykreslil postavu Nikolase Flamela. Nevím, zda jsem jediná, kdo to tak vidí, ale udělal z něho někoho, kdo se velmi snadno nechá ovlivnit svojí ženou. Hlavní slovo tu má totiž Perenela. Ale doufám, že je to jenom zdání a nepodložené informace ostatních.

Také mi vadila velikost písmen a rozložení stránky. Zbytečně moc vynechaného místa, okaté natahování textu a chyby v textu, kterých tam bylo celkem dost. Ale kdybych měla říct, zda mě tento díl potěšil, tak je to půl na půl. Něco mě uchvátilo, něco zas znechutilo. Přesto si však počkám na další dva díly, které mají ještě vyjít. Neboť jedno se autorovi upřít nedá. Umí čtenáře napnout a donutit ho u knížky sedět, dokud ji nedočte.

Jedna: Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Na doporučení, a protože mě zaujalo téma, kterým se zabývá. Upřímně, přeci jen je málo autorů, kteří by si troufli z postav, které skutečně žily a měly pro historii velký význam, udělat nesmrtelné bytosti, jež slouží různým starobylým tvorům.
Dvě: Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Napínavá a originální
Tři: Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Doufat
Čtyři: S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Ztotožnila bych se se Sofií. Ono být v ta starší ze sourozenců není žádná výhra. Naopak bych nechtěla být Scatty.
Pět: Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Určitě originalitu. Přestože se jedná o fantasy, člověk se mnohdy přiučí určitým historickým událostem, navíc se seznámí s místy, která zná z hodin zeměpisu.
Šest: A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Zbytečné natahování. Příběh díky tomu místy působí nejednotně a vypadá to, jako by se autor některými vměstnanými popisy snažil zabít hluchá místa v ději.
Úryvek z knihy
"Máte štěstí, že tudy jedu," řekl křaplavě muž s velšským přízvukem. "Jen málo lidí jezdí po venkovských cestách, když je tak blízko dálnice."
"Rozbilo se mi auto, a potřebuji se rychle dostat do Londýna na jednání," vysvětloval Dee. "Trochu jsem se tu ztratil," dodal a navíc se snažil přizpůsobit přízvuk řidiči.
"Vezmu vás, budu rád za společnost," přiznal bělovlasý muž. "Poslouchal jsem rádio a celý ten humbuk kolem bezpečnostní hrozby mě trochu znervóznil."
"Co se stalo?" zeptal se Dee lehce konverzačním tónem. "Všiml jsem si, že je tu hojně policistů."
"Kdepak jste byl posledních pár hodin?" zeptal se vikář s úsměvem, který si posunul protézu v ústech.
"Měl jsem napilno," řekl Dee. "Setkal jsem se s pár přáteli a měli jsme opravdu co dohánět."
"Ale to jste přišli o celé to vzrušení..."
Dee si udržel kamennou tvář, aby na sobě nedal nic znát.
"V rámci velké bezpečnostní akce včera uzavřeli celý Londýn. BBC tvrdila, že ta samá teroristická jednotka, která zaútočila v Paříži, je nyní zde." Vikář pevně sevřel volant a podíval se na svého spolujezdce. "Ale to jste slyšel, co se stalo v Paříži, ne?"
"Ano, četl jsem to v novinách," zamumlal čaroděj a nevědomky zavrtěl hlavou. Machiavelli měl pod palcem celou Paříž - jak se mohlo tedy stát, že Flamel a dvojčata unikli z jeho spárů?
"Žijeme v nebezpečné době."
"To ano," potvrdil konverzačně Dee. "Ale člověk by neměl věřit všemu, co se píše v novinách," dodal.
Na všech větších silnicích do hlavního města stály policejní kontroly, které ale jen stěží věnovaly pozornost dvěma postarším mužům v otlučeném autě. Bez sebemenšího zdržení také projeli kolem na signál mávnutí ruky policisty.
Vikář vysadil čaroděje na Mayfair v centru města a doktor se vydal k zastávce Green Park. Vlezl do metra a po Jubilee Line se dostal až na Canary Wharf, kde měla sídlo anglická pobočka jeho společnosti. Poněkud hazardoval, když se vrátil sem. Jeho temní pánové mohli budovu dobře sledovat, ale Dee doufal, že by nikoho nenapadlo, že by mohl být takový blázen a objevit se právě na ředitelství své firmy. Rozhodně by bylo rozumnější utéct.
Do budovy vešel nikým neviděn podzemní garáží, vyjel výtahem nahoru do posledního patra, kde si dal dlouhou a příjemnou sprchu ve svém soukromém apartmá. Konečně smyl špínu a pachuť posledních hodin. Horká voda zmírnila bolest v pravém rameni, které pomalu rozhýbával. Josh po něm během bitky před chatrčí hodil Klarent, a i když se mu povedlo vytvořit štít ze své aury, než ho kamenný meč zasáhl, přece jen síla zásahu ho složila k zemi. Byl si téměř jistý, že si rameno vykloubil, ale později zjistil, že je sice pohmožděné a modřinami zbarvené, ale není zlomené, a za to byl vděčný. Zlomenina sice pro něj nebyla nic vážného, protože jeho jedinečný metabolismus by ji rychle vyhojil a nechal srůst, nebo mohl použít trochu své aury a kosti by srostly okamžitě, ale to by na sebe zbytečně soustředil pozornost temných pánů, a to by v tuto chvíli velice nerad.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama