Lesley Downerová – Poslední konkubína

22. listopadu 2012 v 17:06 | Polgara |  Historické romány
***



Ale k příběhu, hlavní hrdinkou je mladá dívka Sači, která vyrůstá nejdříve na vesnici i rodičů, kteří jsou samuraji prostého původu. Nicméně po celou dobu ví, že je adoptovaná, což v té době bylo naprosto normální zvyklostí. Jejím dědictvím byla světlá pleť, která dívku od ostatních odlišovala, zelené oči a nevídaná krása. Důkazem, že nepochází z prosté rodiny, bylo i kimono, jež měla pečlivě uschované.

Jednoho dne se u nich objeví princezna, která se jede do paláce k šógunovi, aby se stala jeho ženou. Právě ona si mladé ženy všimne a nabídne jí nový život. Sači, jež si uvědomuje, že život na vesnici pro ni není, souhlasí a odjíždí s princeznou Kazu do paláce, kde na ni čeká něco, o čem dosud jen slýchávala.

V paláci se setkává s životem, který je pro ni novým. Musí se naučit jazyk, jímž dvořané mluví, pravidla, která se tu dodržují, navíc si musí dávat pozor na ostatní konkubíny, které dívku považují za sokyni. Jednoho dne v ní najde zalíbení samotný šógun, jenž si ji vyžádá do svého lože. Na noc s ním mladá žena nikdy nezapomena, ale také si uvědomuje pouto, které to na ni uvalilo. Nikdy se nesmí vdát za jiného muže, než je šógun, nikdy nesmí opustit palác a musí celým svým tělem a duší sloužit jak princezně, které je zavázána, tak šógunovi, jehož však už spatří, když šógun musí kvůli svým povinnostem opustit palác.

Jenže, i pro Sači jsou přichystány osudy, které by ani ona sama nečekala. Díky válce musí nahradit princeznu, aby odvedla pozornost nepřátel, kteří vznešenou ženu chtějí unést. To se jí podaří, ale ona sama málem upadne do zajetí. Přesto ji na poslední chvíli zachrání Šinzaemon se svými druhy a doprovodí ji do krajů, o nichž si myslí, že jsou pro tak vzácné dámy bezpečné.

Na cestě Sači doprovází její věrná přítelkyně a služebná Taki, která se jen těžce přizpůsobuje nově vzniklé situaci. Během cesty mezi Sači a Šinzaemonem vzniká pouto, které oba dva potlačují, protože si uvědomují, že by jej nebylo možné naplnit. A to nejenom díky přísným společenským pravidlům, ale také díky tomu čím Sači je. Bývalou šógunovou konkubínou, dámou v ústraní a tou, která bývala princezninou společnicí a Šin je pouhým róninem, vyvrhelem.

I přestože hlavní kostrou příběhu je vztah mezi dvěma lidmi, kteří by se za normální situace nikdy nesetkali, autorka si dává záležet i na historických událostech. V dodatku, který pro knihu napsala, se mimo jiné zmiňuje, že některé postavy, skutečně žily. Nicméně, příběh Sači je smyšlený. Přesto se však ani Downerová nevyhnula tomu, aby si některé části historie nepřizpůsobila k obrazu svému.

Během vyprávění vás zarazí především ty chvíle, kdy jsou popisovány společenské zvyky. Tedy to, co člověk smí a nesmí. Zaráželo mě, jak bylo Japonsko odtržené od našeho světa a jak zatvrzele lpělo na starých tradicích, které přes svůj zničující vliv na lidi, jakožto jedince, měly svoje kouzlo. Dodávaly Japonsku jeho nepřístupnost, byl to svět sám pro sebe, jenž nepřipouštěl žádné vybočení ze zaběhnutých pravidel. Totéž se odráží i v příběhu. V něm bylo nepřístupné, aby dva lidé rozdílného postavení spojili svůj život. Když totiž čteme dál, dozvídáme se o tom, jak dopadla skutečná matka Sači, mladá žena se setká i se svým biologickým otcem, jehož zpočátku odmítá, ale nakonec jej přijme.

S přijmutím faktu, že věci a to, na co byla zvyklá, se změnily, Sači dostává šanci na nový život, který jde i přes prožitou válku a strastí s ní spojených, dál. Což je příjemnou tečkou za nádherným a barvitým líčením starého Japonska, které se během noci zcela změnilo.

Strana 117 - kapitola Útěk

Paní Cuguko stála jen několik kroků za princeznou. Černé oči jí zářily. Zdálo se, jako kdyby povyrostla. Byla plná ovládaného vzrušení, plná touhy převzít velení. Zvedla ruky, aby Sači naznačila, že má poslouchat.
"Přišel tvůj čas," řekla princezna Kazu. "Musím tě požádat o službu, největší službu, jakou od tebe mohu chtít. Nastup do mého palankýnu a opusť hrad. Vydala jsem rozkazy svým strážím. Musíš odlákat mé nepřátele co nejdál od paláce."
"Jsi jediná, kdo to může udělat," přidala se paní Cuguko. "To dobře chápeš. Dostáváš tím možnost splatit svůj dluh vůči Její Výsosti!"
Zvony už zvonily mnohem naléhavěji. Přes zavřené dveře bylo slyšet utíkající nohy. Do místnosti začal pronikat kouř. Princezniny dámy se neklidně ohlížely.
Sači si velmi dobře uvědomovala zoufalost svého poslání. Pokud se měla stát návnadou pro nepřítele, pravděpodobně ji čeká smrt. Byla však princezně zavázána. Měla všechny důvody k tomu, aby se obětovala. Právě princezna ji odvedla z venkova, zajistila jí výsady a přepych a darovala ji jako konkubínu šógunovi. Sači od samého počátku předpokládala, že jednou zřejmě nastane chvíle, kdy bude nucena svůj dluh splatit.
Existovaly však i praktické důvody, aby si vybrala právě ji. Jižané nemohli mít ani tušení, jak princezna Kazu vypadá. Nikdy ji nikdo neviděl s výjimkou jejich nejbližších dvorních dam a příbuzných v Kjótu. Všeobecně se však vědělo, že je to aristokratka s vysoko posazeným nosem a velmi bledou pletí a že jako vdova po šógunovi se musí oblékat jako mniška. Sači se své paní podobala a navíc byla také mniška, měla vlasy ostříhané nakrátko a zakryté kápí. Byla to dokonalá kopie. Možná se narodila jako její dvojnice.
Ale vydat se na cestu v jediném palankýnu bez stráží a doprovodu? Nikdo by neuvěřil, že by se princezna vydala na cestu bez nich. Je to bláznivý nápad, blesklo Sači hlavou. Jenže dostala úkol a musela ho splnit, jak nejlépe to půjde. A přestože jí v srdci svíral panický strach, musí jej překonat.
Zdroj obrázku: japancenter.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama