Lajla – Provdaná proti své vůli

22. listopadu 2012 v 15:49 | Polgara |  Společenské romány
***



Lajla - provdaná proti své vůlPříběh je vyprávěn Lajlou. Dívkou jejíž rodiče žijí ve Francii, ale přesto patří mezi rodiny muslimského vyznání. Její rodina má maghrebský původ. Přestože už několik let žijí mimo svoji zemi, tak se nedokáží odtrhnout od stovky let starých zvyků. Postupem času se do Francie stěhují další a další členové jejich národnosti. Z tohoto důvodu se uprostřed země vytvoří jakýsi stá uprostřed státu.

Se svým příběhem nás seznamuje dívka, která se od těchto tradic snaží za každou cenu odtrhnout. Chce žít svobodný život, kde může rozhodovat sama za sebe, není podřízena ani otci ani svým bratrům a nemusí se stydět za to, že je ženou.

I přes svoji snahu odpoutat se, musí poslouchat příkazů mužských členů rodiny. A to i mladších bratrů, kteří toho využívají a na sestru donášejí otci. Poněvadž, jestliže Lajla neuposlechne a proviní se proti rodinné cti, tak je to halám. Což znamená hřích. Opakem je halál. A toho je v životě Lajly skutečně málo.

Její rodina je značně početná. Má jedenáct bratrů, kteří mohou všechno a ona nic. Může sice chodit do školy, ale očekává se od ní, že doma bude svým sourozencům posluhovat. Pokud tak neučiní, čeká ji výprask. Otec dívku nešetří. Tělesné tresty jsou na denním pořádku.



Paulina snaha vzepřít se otrockému životu pouze přilévá oleje do ohně. Jenže ani když se dívka snaží vyhovět požadavkům rodiny, nedočká se uznání a stejně se s ní zachází jako s kusem hadru. Jako s věcí a ne jako s lidskou bytostí. Situace vyvrcholí v okamžiku, kdy ji rodiče oznámí, že se bude vdávat.

Ve třinácti letech se pokusí o sebevraždu. I přes to všechno, skutečnost, že několikrát skončí v nemocnici, trpí depresemi, tak jsou rodiče hluší k jejím prosbám. Navíc je jí vyčítána skutečnost, že nechce přistoupit na sňatek dohodnutý rodinou. Časem se dozvídá, že si ji budoucí muž bere jenom protože potřebuje získat trvalý pobyt ve Francii. O to víc ho začne nenávidět. Velké rozepře mezi budoucími manželi působí i matka jejího chotě, která má pocit, že jí Lajla bere syna. Dělá všechno proto, aby snaše život v její nové rodině znepříjemnila.

Na začátku vyprávění jsem si říkala, že kdyby Lajla tolik nevyváděla, mohla by mít klidnější život a ušetřit si řadu utrpení nepříjemných zážitků. Jenže pak, když se čtenáři dostává hlouběji do jejich pocitů, lépe poznává její rodinu, tak zjistí, že i kdyby se stala poslušnou šedou myškou, stejně by trpěla.

Co jsem nedokázala pochopit, tak to bylo to, proč se arabské ženy vzájemně nepodporují. Místo aby se kryly, tak se spojují s muži a jdou proti své konkurentce. Jenže někdy jde i o tichý boj mezi matkou a dcerou, stejně jako v tomhle příběhu. Není to jen vyprávění o životě, který je pro nás nepochopitelný na hony vzdálený, ale také o snaze jedné dívky vymanit se ze staletí náboženských zvyků a tradic. Podaří se Lajle nemožné?

Úryvek ze strany 127:

Mohla jsem být nejšťastnější dívkou i mladou manželkou, kdybych už od narození věděla,, jak moc mě můj otec miluje.
Od dospívání jsem se ho snažila přesvědčit, že mi může důvěřovat, protože jako celá naše věřící rodina i já chovám k náboženství úctu. Asi jsem to dělala špatně, neuměla jsem mu říct: "Nechte mě být, dejte mi pokoj, nepotřebuji špeha, který mě bude pořád hlídat, jestli si správně svazuju vlasy, s kým mluvím a jaké prádlo nosím!"
Stejně jako Suria a mnoho dalších dívek jsem prožívala neustálou úzkost ze své ženskosti. Ženské tělo je od narození hříchem, dcera existuje pro svého otce jenom jako služka v domě, zajatkyně svého pokoje a dárkový balíček panenství pro muže. Jejž pro ni vybere. Naštěstí jsem nepatřila k ženám, jež nutí zahalovat se, nebo které si samy raději závoj vyberou, aby měly pokoj, ale život byl pro mne odjakživa peklem. Marně jsem bojovala byla jsem provdaná.
Tak jsem se za to styděla, že jsem nic neřekla ani své nejlepší přítelkyni ani nikomu jinému a po návratu do Francie jsem žila pořád tak, jako bych byla svobodná.
Přesto jsem byla svázaná manželskou smlouvou uzavřenou před ádily. V Maroku může o rozvod požádat jedině muž. Manžel, který zapudil svoji ženu, ji může vyhodit z domu, nechat ji samotnou bez jakéhokoliv přijmu a společenského postavení, vystavit ji všeobecnému pohrdání, někdy ji i zbavit vlastních dětí - žena musí potom snášet před svou rodinou i celou komunitou "hanbu".

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama