Kristin Castová – Škola noci 1- Označená

26. listopadu 2012 v 23:39 | Polgara |  Fantasy
***


Když zajdu do knihkupectví, nestačím se divit, co všechno meyerová dokázala rozpoutat svoji knižní sérií Stmívání. Ať se mi to líbí nebo ne, znovu se jí podařilo dnešní generaci dostat ke knížkám. I když občas už je dost únavné sledovat, kolik děl vychází o upírech a vlkodlacích. Vampýrská akademie, Mrazení, Měsíční píseň, nevím, jestli mám zmiňovat i Upíří deníky, ale proč ne a mnoho dalších.
Ke mně se již třetí v pořadí dostala Škola noci od Kristin Castové. Předtím jsem četla výše zmiňovanou Meyerovou a Vampýrskou akademii. P. C. Castová je známá díky svým paranormálním romancím a komerční fantastiky. Učí na střední škole. Jakmile ji však její agentka navrhla, aby se pustila do psaní série o upírech, požádala o pomoc svoji dceru, která momentálně studuje na vysoké škole v oboru komunikačních studií. Matka s dcerou žijí v oklahomském velkoměstě Tulsa. Právě zde se odehrává většina příběhu.
První díl s prozatím tří vyšlých, se jmenuje Označená. Hlavní hrdinkou je Zoey Redbirdová, která má problémy se svoji rodinou, přišla o přítele a ještě navíc jí označí. Hned poté je nucena přestoupit na školu pro upíří mláďata. Zoey je výjimečná díky svému znamení, které je celé vybarvené a díky tomu se na škole stane zajímavou atrakcí, ale zároveň si najde i pár věrných přátel.
Zároveň si nepadne do oka s předsedkyní Dcer temnoty Afroditou, jíž soukromě přezdívají ježibaba. Afrodita Zoey nabídne, aby se stala členkou tohoto spolku. Ta souhlasí, ale začne si uvědomovat, že za zvláštními rituály je skryto i něco zlého. Právě na ní je, aby Afroditě zarazila její počínání.
První díl byl zajímavý, nápaditý a svým způsobem i originální. Dokázal vtáhnout do děje, a jak už to u prvotin bývá, se vším nás podrobně seznamoval očima dospívající dívky, čemuž odpovídal i jazyk, jímž je knížka psána. Ano, trošku mi vadily některé části, ale četla jsem dál. Podrobně poznáváme prostředí Školy noci. Osobně mě zaujaly hodiny, kdy se upíří mláďata učí starat o koně a jezdit na nich. Taky popis již zcela přeměněných upírů zaujme.
Překvapilo mě, jak přesně byl popsán vztah Zoey a jejího milého tatínka, upřímně nezáviděla jsem jí. Mít něco takového doma, tak z toho asi taky šílím.
Navíc se zde objeví i typické pubertální narážky, nad kterými se čtenář zasměje, přiznávám, že místy, mi něco vadilo, ale co nadělám. Knížka má své kouzlo, vtáhne do děje a pobaví, což je to hlavní. Také mě potěšil obal všech tří dílů, s nimiž si Viera Fabiánová velmi podrobně vyhrála.
Edit: 20. 12. 2011 - Když se na svoje nadšení z této série dívám zpátky, říkám si, jak se mi tyhle knížky mohly líbit. Nejsou špatné, ale s dalšími díly děj upadat. Autorka zbytečně natahovala, některé fráze používané autorkou mě doslova iritovaly a vadila mi i předvídatelnost a jednoduchost děje. Kdyby byl příběh na internetu, tak mi to tolik nevadí, ale takto se jednalo pouze o vyhozené peníze a otrávenost z toho, že jsem naletěla dobře propracované propagaci tohohle skvostu. Skončila jsem třetím dílem a uvidím, zda se někdy odhodlám k tomu, abych pokračovala ve čtení dál.

Úryvek ze strany 34 až 35:
Pohlédla jsem na mámu. Oni mě odsud nepustí. Rozhodně ne dneska, a možná nikdy, anebo aspoň dokud si pro mě nepřijde záchranka. Najednou mi došlo, že tu nejde jen o mé zázemí a o to, že se mi od základů změnil život. Šlo o to, kdo bude mít navrch. Když mě pustí, nebude to pro ně ztráta, ale prohra. Utěšovala jsem se, že máma mě možná doopravdy nechce ztratit, ale u Johna jsem si byla jistá - ten nechtěl prohrát! Jediné, co by ztratil, je jeho převzácná autorita a iluze perfektní rodinky. Přesně jak povídala máma - co by tomu řekli sousedé a lidé na nedělním shromáždění? Musí tuhle iluzi zachovat za každou cenu, a jestli to znamená nechat mě pomalu umírat, no, to se prostě nedá nic dělat.
Já jsem ale něco dělat chtěla.
Pochopila jsem, že je načase vzít věci do vlastních rukou (koneckonců, jsou na to připravené, na manikúru chodím pravidelně).
"Dobře," řekla jsem. "Zavolejte doktora Ashera. Obvolejte bratry a sestry. Ale mohla bych si zatím jít lehnout, než přijedou?" Abych dodala svým slovům váhu, pořádně jsem zachrčela.
"Samozřejmě zlatíčko," vyhrkla máma a zjevně se jí ulevilo. "Určitě ti bude líp, až si trochu odpočineš." Vyvinula se z Johnova pánovitého objetí, usmála se a sevřela mě v náruči. "Nemám ti přinést coldrex?"
"Ne, to nemusíš." Na vteřinku jsem se k ní přitulila a hrozně moc jsem si přála, aby byla pořád moje a stála vždycky na mojí straně.
Potom jsem se zhluboka nadechla a odstoupila od ní. "To nemusíš," zopakovala jsem.
Podívala se na mě a kývla. Její oči mi říkaly, že jí to všechno mrzí, ale nahlas to vyslovit nemohla.
Otočila jsem se k nim zády a zamířila do svého pokoje. Tupčím za mnou ještě zavolal: "A buď tak laskavá a zkus si tu věc na čele zapudrovat nebo něco."
Ani jsem se nezastavila. Prostě jsem šla dál. A nebrečela jsem.
Tohle si budu pamatovat, říkala jsem si v duchu důrazně. Budu si pamatovat, jak hrozně jsem se kvůli nim dneska cítila. A až budu mít strach, budu sama, ať se prostě stane cokoliv, co se teď musí stát, vzpomenu si, že ni nemůže být horší než trčet tady. Nic na světě.

Doporučuji ještě recenzi od Nel-ly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama