Jane Austenová - Rozum a cit

24. listopadu 2012 v 17:15 | Polgara |  Světová literatura
***

Jane Austenová je známá především díky svým románům. Jejím rodištěm bylo hrabství Hampshire. Asutenová měla jednu starší sestru a šest bratrů. Ani jedna ze sester se nikdy neprovdaly. I přestože tehdejší doba nepodporovala u žen vzdělání, tak autorka díky své píli dosáhla velmi kvalitního vzdělání. Mezi její záliby patřilo i četní, díky čemuž získala slušný přehled v literatuře.

Velmi brzy se pustila do psaní svých budoucích děl, která potom vydávala anonymně. Poslední ze šesti dokončených vyšel až po její smrti. Právě díky nim se Jane dostala mezi nejčtenější autory klasické anglické literatury. Hlavními postavami jejích románů jsou mladé ženy, které řeší obvyklé problémy neprovdaných dívek pocházejících z aristokratických vrstev na začátku 19. století., proto většinou souvisí s možností či nemožností dosáhnout výhodného sňatku. V té době to byla totiž jediná vhodná alternativa pro ženu, která chtěla získat dobré postavení a i uznání rodiny. Další možností totiž bylo buď zůstat u rodiny, což by ženu společensky zdiskreditovalo anebo se mohla stát guvernantkou.

Právě proto v jejích románech skvěle vyniknou popisy tehdejšího běžného života, jež nám připomíná starý anglický venkov, ale i starého Londýna.

Od Austenové známe především takové příběhy jako Elinor a Marianna (1795-1799), Pýcha a předsudek (1796-1797, vyšlo 1813), Mansfieldské panství - tento příběh vyšel o rok později a během šesti měsíců byl čtenáři zcela rozebrán. Další knihou byla Emma, která se dočkala stejného úspěchů, jako předešlé dílo.

Vydání posledních dvou knih se Jane bohužel nedožila, jedná se o Opatství Northhanger (1818) a Anna Elliotová (1818).
Čerpáno z obalu knihy

Tento příběh nás seznamuje se sestrami Mariany a Elinor Dashwoodovými, které jsou nuceny opustit rodný dům poté, co jim umře otec. Spolu s nimi odchází i jejich matka s mladší sestrou a jsou nuceny žít na sídle vzdáleného příbuzného, jenž se o ně stará. Obě dvě dívky již mají věk a vdávání, a proto je jejich okolí sleduje a čeká na to, koho si nakonec vyberou.

Marianě se stane nehoda a ona si zraní kotník při procházce na pozemcích jejich dobrodince. Naštěstí se v čas objeví Willoughby, jenž ji pomohl tím, že dívku bezpečně dopravil domů. Mariana, která podlehla jeho kouzlu, se do mladého muže zamilovala, a podle náznaků ani on k dívce nezůstával lhostejný. Ti dva spolu začali trávit veškerý čas, a tak nebylo divu, že si jejich okolí myslelo, že se zasnoubili a brzy se bude konat svatba. Jenže, právě v té době na panství přijíždějí dvě sestry Lucy a Nancy, které jsou Marianě i Elinor od počátků nesympatické.

I přes zjevné nesympatie Lucy vyhledává Elinořinu společnost, a nakonec jí prozradí i svá nejniternější tajemství. Elinor se díky tomu dozví, že dívka je zasnoubená s Edwardem, jehož má ráda. Poté dojde ještě k jednomu překvapení a to tomu, že Willoughby nečekaně zmizí. Když nastane zima, tak slečny Steelovy odjedou a slečny Dashwoodovy jsou pozvány paní Jennigsovou do Londýna, aby si i ony užily trochu té zábavy. Právě na londýnském plese potká Mariana pana Willoughbyho, jehož nadšeně vítá, ale on její city neopětuje. Nakonec se dozvídá, že se zasnoubil s jinou dívkou, kvůli jejímu bohatství. Pro Marianu je to šok, sestry opouštějí Londýn...

Ne, nechtějte po mně, abych vypisovala všechno, co se stalo dál. Rozum a cit je zřejmě první a poslední dílo, které jsem od Austenové prozatím přečetla. Budu muset překonat ještě Pýchu a předsudek, ale tu si nechám až na poslední chvíli. Neříkám, že příběh je špatný, má své kouzlo, ty popisy jsou vážně krásné, ale pro mě to nestačí na to, abych se odhodlala k dalším románům.

Kniha mi přišla místy značně zdlouhavá a zbytečně popisná. Jsou zde sice skvěle prokreslené charaktery, ale než se jeden dostane k něčemu, co ho donutí číst dál.

Osobně mě zaujala postava plukovníka Brandona a oblíbila jsem si Elinor, která mi byla sympatičtější než výbušná Mariana. Na to, že se příběh odehrává v nepříliš vzdáleném čase, si po jeho přečtení říkáte, díky bohu za dobu, v níž žiju. A že už nemusím řešit to, co hlavní hrdinky. I když uznávám, pro někoho by své kouzlo jejich život měl.

Úryvek ze strany 239

Lucy byla na vrcholu blaha, že se jí dostává tak lichotivé pozornosti, a slečna Nancy nepotřebovala ke štěstí nic jiného, než aby ji někdo škádlil kvůli doktoru Daviesovi.
Banket byl velkolepý, služebnictvem se to jen hemžilo a všechno dokazovalo, že paní domu chce udělat dojem a pán domu jí to může popřát. Přes úpravy a přírůstky na Norlandu a skutečnost, že chybělo pouhých pár tisíc liber a majitel panství by musel prodávat akcie pod cenu, nic nenasvědčovalo, že se ocitli v tísni, jak tvrdil: ne, chudoba se zde neprojevovala v ničem než v duchovní sféře, tam zato ale výrazně. John Dashwood neuměl promluvit o ničem, co by stálo za pozornost, a jeho choť na tom byla ještě hůř. Nikomu to ale zvlášť nevadilo, protože většina hostů se v tomhle od něho nijak neodlišovala - trpěli stejnou neschopností šířit kolem sebe pohodu - chyběla jim chuť do života i povahová vyrovnanost.
Když se dámy odpoledne uchýlily do salonu, dolehla na ně zmíněná chudoba zvlášť tíživě, protože pánové vnesli do hovoru přece jen jistou pestrost - přetřásala se politika, získávání půdy a krocení koní - ale s tím byl nyní konec, a než byla podávána káva, soustředily se dámy pouze na jediné téma, a tím bylo porovnávání velikosti Harryho Dashwooda a druhorozeného synka lady Middletonové Williama, kteří byli přibližně stejného stáří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama