Jak je těžké býti kritikem

21. listopadu 2012 v 17:26 | Polgara |  Názory
***



Co je podle vás lepší? Milosrdná lež anebo krutá pravda? Poslední dobou o tom uvažuju čím dál tim častěji, ale především tuto otázku pokládají lidé, kteří zašli tak daleko, že si dovolili říct svůj názor, kritizovali a setkali se s nepochopením. Dokonce byli osočeni, že nevědí, o čem mluví, proto nemohou hodnotit, ba co hůř, závidí. Což je vede k tomu, že haní něčí dílo. Jenže, jsou různé druhy kritik. Pokud je komentář psán slušně, je objektivní, tak proč se autor vzteká? Dalším častým tvrzením je, ať si pan kritik první vyzkouší, co kritizuje, či se tomu dokonce naučí, a pak teprve může hanit práce druhých.

S protiútokem začíná většinou samotný autor hodnoceného výtvoru či jeho fanoušci. Na obranu vytahují, že začínají, že ten den se jim nedařilo a mnoho dalších výmluv. Jenže, kritika má především poradit, jak autor může svoje snažení ještě vylepšit. Nemá jen za úkol jej rozcupovat na kousky. A tvrdit, že musí literární kritik umět psát, kritik tance, musí umět tančit, ten, co kritizuje zpěv, musí umět zpívat, je hloupost. Ano, musí znát teorii a musí mít v daném oboru hodně, hodně nastudováno, ale NEMUSÍ jej ovládat. Musí leda tak umřít. Během těchto častých výmluv mě napadá jedna myšlenka: "Proč tedy žádají o upřímnost, když o ni ve skutečnosti nestojí?"
Tento nešvar zřejmě zažil téměř každý, kdo se pohybuje na internetu, čte články různých blogerů popřípadě sám nějaký ten blog vlastní. Dovolím si tvrdit, že existuje pouze malý počet těch, kteří nemají nějaký ten blog či web.
ýmluvy by mi ani tak nevadily, kdyby se ne nebohou upřímnou duši neslétly jak vosy. U určité sorty uživatelů platí pravidlo: "Za pravdu se trestá." Nač tedy zaplňují internet díly, u nichž chtějí jen chválu? To je potom mohou ukazovat svým kamarádům, rodině anebo je dávat do šuplíku. K čemu jim je pět minut slávy, který velmi rychle zmizí? Všichni ti, kteří se rozhodnout jít s kůží na trh, by měli být připraveni na fakt, že ne švem se může líbit jejich snažení.
Přesto se však může stát, že se objeví i špatná kritika. Všichni to známe. Píšeme komentář s tím, že chceme poradit, a nakonec z toho vyjde něco jiného, než jsme zamýšleli. To pochopím, že autor vyletí, jak čertík z krabičky. Existuje ještě jeden druh špatné kritiky. Komentář, který se snaží jen urážet. Bezdůvodně napadá a shazuje něco, co nemusí být ve skutečnosti špatné. Rozum mi však zůstává stát v okamžiku, kdy autor vyletí, i když se jedná o dobrou kritiku. Je v ní všechno, co tam má být a je slušná. Potom je nasnadě otázka, k čemu je dobré mít stránky, když nechci naslouchat ostatním?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viviana Viviana | E-mail | Web | 28. října 2013 v 11:06 | Reagovat

Na podobné téma jsem už pár článků přečetla, a můžu zas a znovu jen opakovat: pochopím, pokud se někdo rozčiluje na kritiku nevyžádanou a psanou navíc třeba útočným tónem. Ne, že bych to sama dělala, ale chápu to. Na druhou stranu mi hlava nebere fňuky a prskání těch, kteří sami žádají o zhodnocení... když chci jen pochvaly typu "jejdanánky, to je ale supa povídečka", tak to rovnou napíšu, žejo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama