Jacky Trevane - Fatwa - Život pod hrozbou smrti

22. listopadu 2012 v 15:37 | Polgara |  Společenské romány
***



Potom, co všechno mám v této tématice načteno si říkám, že mě už nic nemůže překvapit. Pořád se však ukazuje, jak málo toho o tomhle světě vím. Knížka je zpovědí samotné autorky, která se provdala za muslima a podřídila se jak jeho kultuře, tak jeho rodině. Což znamená, že přijala jejich zvyky a všechno, co s nimi souvisí. S hrdinkou se setkáváme v okamžiku, kdy utíká od svého manžela Omara se svými dvěma dcerkami. Útěk má za pomoci přátel pečlivě naplánovaný, jelikož situace s manželem byla již neúnosná. Vyprávění je rozděleno na dvě části, na přítomnost a minulost.

Přítomnost představuje podrobné vyprávění jejího útěku, snahy získat zpátky svůj pas a bezpečně dostat pryč i její dcerky. Minulost čtenáře seznamuje s dobou, která byla na počátku šťastná. Jednalo se o okamžik, kdy Jacky odjížděla na dovolenou se svým snoubencem. Měla to být doba, kdy se buď usmíří a všechno se ujasní anebo se navždy rozejdou. Jenže díky náhodě se během cesty rozdělí. Jacky, modrooká a krásná blondýnka si po ranní kotník a je nucena vyhledat pomoc, protože její snoubenec se nenávratně ztratí a ona je odkázána sama na sebe.
Pomoc ji nabídne Omar, nádherný a okouzlující Egypťan, který je snem každé romantické dívky. Je pozorný, galantní a vypadá to, že i slušný a ohleduplný. Právě on ji přivede do svého domu, k jeho rodině, jež se o ni postará. Jacky se sblíží s jeho sestrou Selmou. Ta se jí snaží vysvětlit jejich náboženství, zvyky a všechno, co má ovládat správná muslimská manželka.

Jacky propadá kouzlu svého zachránce. S jeho pomocí se snaží nalézt snoubence, o němž nemá žádné zprávy. Nakonec všechno dopadne tak, že se s ním sejde, ale jenom proto, aby mu řekla, že se s ním rozchází a zůstává tady, aby si vzala Omara za muže. Předtím však musí ještě odjet do Anglie, aby si vyřídila věci nezbytné pro tento čin. Jedinou překážkou byl Omarův otec, který s jejich svatbou nesouhlasil a byl proti. Omar však projevil pevnou vůli a otci se postavil a tím si i za velké hádky a zlostných slov prosadil svoji. Už tato scéna měla být pro Jacky varováním. Jenže ona v něm viděla dokonalého muže bez jakékoliv chybičky.

Po svatbě a seznámení s rodinou se Jacky musela naučit tradiční jídla za pomoci Omarovy matky a sestry, musela zkrotit svůj temperament, aby muže nedráždila. Jejich manželství bylo zpočátku ideální, ale změnilo se s příchodem prvního těhotenství. Tedy spíš Omar konečně ukázal pravou tvář. A z překrásného snu se stala nikdy nekončící noční můra.

Jacky byla nucena snášet manželovu tyranii, nechat si líbit bití, urážky. Její situace se vyhrotila v době, kdy byla těhotná a díky jejímu manžílkovi potratila. Omar byl většinou přespříliš agresivní a svoji ženu bral jako majetek, s nímž si může dělat, co chce a jak chce a to i v době těhotenství. To se však Jacky nelíbilo, a tak se ozvala na protest. Brzy toho začala litovat. Nicméně, nejednalo se o první ani poslední Omarův útok. Proto se po čase Jacky rozhodla utéct a dostat přes hranice i své děti.

Když jsem přečetla konec, jen jsem tiše zírala. Mám přečtené - Bez dcerky neodejdu, Amira z Harému, Sny ukryté v závoji, Jak jsme četli Lolitu v teheránu, Tisíce planoucích sluncí, tři díly Princezny Sultany, Závoj strachu a mnoho dalších, přesto se vždy najde něco, co mě v této kultuře překvapí. Proč tyto příběhy vlastně čtu? Abych se poučila? Abych si uvědomila, že si nemám nač stěžovat, protože jsou na tom jiní hůř? Abych si uvědomila, jakou hrozbu některá náboženství a fanatici jím a jeho představiteli představují? Bůh ví. Možné je všechno.

Příběh je psán jednoduchým, přesto však čtivým stylem. Knížku jsem zvládla na jeden zátah a po celou dobu jsem ji četla se zatajeným dechem a říkala jsem si: "Tohle není možné. Vždyť jsme v 21. století, tohle by se nestalo. Tohle by se nemělo dít." Jenže děje. O to drsněji na vás dolehne poselství příběhu.

Úryvek ze strany 202 až 203:

Nečekaně mě uhodil pěstí do tváře. Přeletěla jsem přes celý pokoj, narazila jsem na vratký stůl a ten se na mě sesypal.
Rozzlobeně jsem se posadila. Rukávem jsem si stírala krev z rozbitých rtů. I mě popadl vztek. Odbojně jsem se zvedla.
"Jak si dovoluješ mě mlátit? Jak si dovoluješ vinit mě z toho, žes nedával pozor?" ječela jsem jak fúrie. "To jsi silák, když mlátíš ženskou! Dělá ti to dobře? No, já si myslím, že se chováš jako zbabělec! Nejsi nic víc než hlupák."

Všimla jsem si dortu, který se rozplácl na podlaze. Namočila jsem prst do krému.

"A to není haram - hřích, zahazovat jídlo?" vykřikla jsem. "Nebo se islámem řídíš, jenom když se ti to hodí?"
Rozmázla jsem mu krém po obličeji. Stál přede mnou jako hlupák, protože nechápal, jak si dovoluju s ním mluvit takovým tónem. Jenže mně bylo všechno jedno. Ranil mě na těle i na duši. Už jsem nestála o nic, co by mi mohl nabídnout. Obrátila jsem se k němu zády a ztěžka jsem dosedla na židli. Rána na tváři mě pálila, z rozraženého rtu mi crčela krev.

Omar ke mně přiskočil, zvedl mě a nakopl do zadku. Prudce jsem dopadla břichem na zem. Odvlékl mě do koupelny a poléval mi hlavu chladnou vodou. Pak mi vodou i krví pomazal celou tvář i vlasy.

"Žádná ženská se mnou nebude tak mluvit," chrčel, "nebude rozebírat, jaký jsem muslim. Musím tě potrestat."
Táhl mě za vlasy až do předního obývacího pokoje. Šílela jsem bolestí, měla jsem pocit, že mi urve s vlasy i uši. Začala jsem fňukat. "Odpusť mi, Omare, prosím, odpusť mi."

Obrátil mě a čtyřikrát nebo pětkrát mi dupl na břicho. Příšerně jsem zavřískala, pak mě bolest donutila skulit se do klubíčka. Slepené chomáče zakrvavených vlasů se mi motaly před očima, když jsem se pokoušela vyškrábat se na nohy. Bolest mě umrtvovala, přesto jsem se pokusila utéct.

Chytil mě u dveří, chňapl mě za krk a škrtil. Snažila jsem se mu vyvléknout, ale byl na mě moc silný. Nemohla jsem dýchat, myslela jsem, že se mi rozskočí hlava, ale pak jsem přestala cítit bolest, přestala jsem vnímat.

Naposledy mi proběhlo hlavou: určitě mě zabije.

Z posledních sil jsem zvedla ruce a začala jsem ho škrábat, drásala jsem mu krk, až se mu na něm objevily krvavé šrámy. Zařval a pustil mě. Chytil se za hrdlo a chrlil na mě nadávky.

Neváhala jsem ani vteřinu. V předklonu jsem proběhla vchodovými dveřmi a celým tělem se vrhla k bytu Mervette. Toho večera mi dozajista švagrová zachránila život.

Jedna: Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Zaujala mě svým příběhem a tématikou jíž se vyprávění zabývá.
Dvě: Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Skryté zlo
Tři: Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Skrývání
Čtyři: S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo naopak nechtěla být.
Neztotožnila bych se s Jacky. Na jednu stranu chápu, proč si Omara vzala, čím ji okouzlil, ale na druhou mi rozum nebere proč si jej tak rychle vzala. Proč nebyla opatrnější.
Pět: Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno pozitivum.
Příběh je i přes jednoduchost jakou je psán čtivý a člověk s napětím očekává, co bude dát a zda se autorka a hrdinka vyprávění zachrání a všechno dobře dopadne. Od začátku do konce jí drží palce.

zdroj obrázku: http://topclanky.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama