Iluze

21. listopadu 2012 v 21:35 | Polgara |  Básnění
***




Stojíš na vršku, díváš se k domovu.
Již svítá, slunce barvou krásnou krajinu zalévá
a ty chtě nechtě,
podléháš tomuto podmanivému pohledu.
Jasná probouzející se záře,
vrací teplo do tvé skomírající duše.

Ty zvedáš koutky, oči se ti rozzáří
a začneš se vracet zpátky do reality.
Melancholická chvíle, kdy ti vše přišlo nepřátelské a beznadějné zmizí,
stejně jako pára nad hrncem.

Ty potom můžeš začít s čistým štítem
a znovu žít v iluzi, že přeci jen máš naději.
Neustále doufat, neustále bojovat se svými stíny
a nepřipouštět si žádné prohry.

Jít dál. Neohlížet se dozadu a hledět dopředu s tím,
že když nejde o život,
jde o nic.

Jenže, jak toho dosáhnout,
když nemůžeš se zbavit světských pout?
Když jsi společenskými normami připoután
stejně jako Prométheus ke skále pevnými pouty?

Vře v tobě oheň vzpoury, chceš roztáhnout křídla
a rozletět se do nekonečna.
Ale poutá tě strach, že potom nad tebou druzí zahodí klíč.
Odsoudí tě a již nikdy více nepřijmou tě mezi sebe.
A ty nevíš, zda chceš víc svobodu anebo běžnou životní pohodu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama