Femorianovy vysněné Vánoce

21. listopadu 2012 v 21:25 | Polgara |  Fan fiction povídky
Jedná se o povídku do soutěže, kterou vymyslela Temnářka a pořádá ji na svém blogu. Můžete vyhrát dvě autorčiny starší knížky nebo právě nově vyšlá Hladová přání. Odkaz na soutěž je zde.



Malá Jukata se nadšeně vyřítila ze svého pokoje a celou dobu svého ranního sprintu nadšeně mávala rukama ve vzduchu a vykřikovala: "Už jen týden. Už jen týden a bude Štědrý den!" Neuvědomila si však, že v chodbách kláštera se její hlas rozléhal mocněji, než bylo po ránu povoleno. Obzvlášť u představeného kláštera, Atalana, jenž vystrčil svoji rozčepýřenou hlavu zpoza dveří a hledal původce hluky. Když však zjistil, že je jím jeho malá schovanka, musel se usmát.

"Strejdo Atíku," zašvitořila, když jej zmerčila. "Že si nezapomněl na to, cos mi slíbil?"
"Ehe?" Vyjevil se a urputně si snažil vzpomenout, co, že to dívce vlastně slíbil. A že toho bylo celkem dost. Uvědomil si zahanbeně.
"No, že tentokrát budeme mít klasické Vánoce a budeme je všichni trávit spolu. Ty, já, Zorena a Femorian. Navíc si sliboval stromeček a pod ním velkou hromadu dárku. Tedy všechno, co jsem ti napsala do seznamu, který sis ode mě před pár měsíci vzal."
Teď už Jukatu všechen humor přešel a vyčítavě si svého dobrodince měřila pohledem.
"Vidíš, nebýt tebe, tak ani nevím, co je dnes za den. Neboj se, něco jsem slíbil, tak to taky dodržím. A o tvém seznamu vím. Kam jsi vlastně měla namířeno?" Zeptal se, aby jejich diskuzi převedl na jiné téma.
"Najíst se. Půjdeš taky?" Jukatě znovu zářily oči dětským nadšením, které nemohlo jen tak něco vymazat.
"Ještě ne, musím se uvést do takového stavu, abych mohl vyjít mezi lidi." Ale tuhle větu už říkal k Jukatiným zádům, která mu za chvíli zmizela v temné chodbě. Netušil, že umí tak dobře lhát. Jestli však rychle něco neudělá, tak kromě toho, že zklame svoji schovanku, si může rovnou zajišťovat pohřeb, protože ho Zorena zabije. Ta totiž byla u toho, když mu děvče seznam dávalo.
"Hele Atíku," ozval se o kus dál značně škodolibý hlas. "Mohl bys mi ten seznam ukázat? Pokud mě paměť neklame, tak si jej odhodil hned, jak Jukata odešla pryč a Zorena byla několik mil daleko. A udělat ze sebe někoho, kdo by mohl mezi lidi? Na to bys potřeboval minimálně deset let, ne?"
"Hele Femoriane, víš, co mi můžeš?" Zabručel velekněz otráveně v odpověď. "Už takhle mám problémů víc než dost a ještě jako bonus poslouchat tvoje jízlivé poznámky..." větu nechal schválně nedokončenou.
"Za tvoji děravou paměť ti nemohu, za to, že vypadáš jako bys právě vylezl z kanálu taky ne. Jen jsem ti chtěl nabídnout svoji pomoc, ale když sám zvládneš připravit Vánoce tak, abys nezklamal Jukatu a nedonutil Zorenu spáchat vraždu...v tom případě klobouk dolů."
"Jestli si vzpomínáš, tak jsme v tu dobu měli na práci celkem dost věcí, i když uznávám, ten list jsem si schovat mohl." Atalan vypadal jako dítě, jemuž sebrali hračku, a tak se nad ním Femorian slitoval a přestal ho provokovat.
"Víš, na rozdíl od tebe si takovéhle věci ukládám na bezpečné místo, takže máš štěstí v tom, že ten seznam mám schovaný. Navíc také vím, jak zajistit takové Vánoce, abychom je strávili všichni společně."
"Přípravy ještě nezačaly a já si už teď přeju, aby tyhle divné svátky byly za námi," povzdechl si těžce Atalan.
"Co řešíte vy dva? A ráda bych se dočkala odpovědi, když už jsem musela přijet, aniž bych věděla proč." To dorazila Kerdea. Na vlasech jí ještě roztávaly zbytky sněhu a cestovní plášť měl značně provlhlý.
"Tady Atalan chce připravit nám všem společné vánoční svátky, ale jaksi zapomněl, že něco takového plánoval, takže mu to musím pořád připomínat. Teď už chybí jenom Zorena..."
"Chápu, chápu, přestaň žvanit, dej mi ten seznam a vlítněte s Kerdeou do kuchyně, ať na Štědrý den připraví pořádnou hostinu. Já mezitím půjdu sehnat dárky pro Jukatu. A nejenom pro ni," zamumlal tak, aby jej neslyšeli jeho dva přátelé.
"Jen by mě zajímalo, co chceš vymyslet k jídlu. Pokud vím, každý máme jiné chutě, obzvlášť Zorena je vybírává, Atalan sní všechno a následky řeší až druhý den. Pouze u Jukaty bude problém. Ta od nás očekává takový Štědrý večer, kde bude všechno vypadat, tak jak má."
"Hmm, co název Kerdeří řízečky v těstíčku a k tomu...eee, co se vlastně jí na tenhle den? Vždyť v posledních letech jsme na takovéhle slavení neměli čas a už vůbec se nám nepodařilo sejít v plném počtu."
"Moc to hrotíš Femi," odvětila Kerdea a poťukávala si přitom na čelo. "Určitou představu mám, navíc, myslím, že kuchaři ve svém umění vyznají a budou si umět poradit."
"V to doufám. Nebudeme doufám muset stát okolo stromku a zpívat koledy?" Femorian se zatvářil značně vyděšeně, ale pak se rozesmála při představě zpívajícího Atalana.
"Moc se nesměj, ty taky dost děsivě," vrátila mu.
"No," přisvědčil čaroděj. "To ne, alespoň při mém zpěvu nepraskají okna."
"Ale představ si to. Jukata nadšeně tancující před stromečkem a dárky, Zorena snažící se uškrtit našeho velekněze, pokud si dobře pamatuji, tak zas mají svoji nemluvící chvilku, neb Atík píchal tam, kam neměl a my dva budeme sedět u stolu a cpát se jídlem, kterého si nikdo nevšímá...jé, tyhle Vánoce bych si dal říct."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama