Drážďany (2009)

22. listopadu 2012 v 20:13 | Polgara |  Kulturní prožitky
***



Tak, mám za sebou výlet do krásných Drážďan, a pokud ve slově krásných hledáte ironii, hledáte špatně. Ten týden předtím odjezdem do tohoto města byl poněkud hektický. Jelikož jsem si místa v autobuse zamlouvala na poslední chvíli, taky to podle toho vypadalo. V pátek jsem letěla za profesorkou s tím, zda by ještě neměla volná dvě místa a ona že ano, ale v pondělí do dvou to musím zaplatit. V pondělí jsem téměř celou velkou přestávku (mimochodem jedinou co máme) stepovala před kabinetem a čekala, až se profesorka objeví.

Nakonec jsem to zvládla a peníze předala. V úterý byla návštěva Salesiánského divadla na představení. Ještě než ve svém psaní udělám zmatek jako obvykle, zmíním se o jisté příhodě ze školy. Šli jsme do školy s tím, že nám nic neodpadne a také s tím, že budeme psát z účetnictví. Jenže ráno na nástěnce bylo, že profesorka co nás účetnictví učí je na nějaké akci, ale nebylo tam nic o tom, že by nám ty dvě poslední hodiny měly odpadnout. Po páté hodině tam stále nic nebylo, tak hurá na šestou. Jako ti správní blbci jsme se usadili, připravili si věci a čekali na profesorku. Když uplynulo nějakých dvacet minut, pár lidí se zvedlo a šlo za zástupcem. Odtamtud se vrátili s tím, že nám ty dvě hodiny odpadly a máme jít domů a ti co mají devátou angličtinu, se mají vrátit. Upřímně čekat tam tři hodiny, až se další profesorka uráčí dostavit na hodinu, se mi vážně nechtělo a navíc to byl ztracený čas. Teď nemluvím o angličtině, ta užitečná je. No nic, prostě jsem si šla vyřídit lékaře, kterého už jsem delší dobu odkládala.

Nuže teď konečně k Drážďanům. Sraz byl v 6:45 a v sedm se mělo odjíždět. Jaksi na nás museli čekat, protože jsme nestíhali. Již tradičně. Mluvím o nás, protože jsme si mohli vzít rodinné příslušníky či přátelé. Já si vzala maminku, která se těšila na trhy a chtěla tam nakoupit dárky. Do Drážďan autobus dorazil v půl desáté. Naštěstí nám vyšlo teoreticky krásné počasí a svítilo sluníčko. Zaparkovali jsme před hygienickým muzeem a profesorky nás vedly směrem ke Zwingeru, což je místo s mnoha uměleckými obrazy. My navštívili tu část, kde jsou vystavena Díla starých mistrů, a i tak jsme měli co dělat, abychom stihli všechno projít a vstřebat. Asi nejznámějším obrazem je Sixtínská Madonna od Raffaela, kterou mám samozřejmě vyfocenou. Potom zaujme obraz služebné a její nařasené sukně. Z této galerie mám opět dost fotografií, takže o obrázky nebude nouze.

Po galerii byl s konečnou platností stanovený rozchod, tudíž se všichni rozprchli. Já a maminka jsme vyrazily směrem k ulici zvané Prager strasse, která je jakousi nákupní třídou. Prošly jsme vánoční trhy na Altmarkt a Neumarkt.

Jak nám bylo řečeno profesorkou, trhy nebyly tak kýčovité, jako naposledy, když tam byla. Překvapila mě vstřícnost a slušnost drážďanských obyvatel. Navíc, což konstatovalo víc lidí, byly trhy čistší a upravenější. Ostatně, jako všechno ostatní v tomto městě. Svařené víno prodávali v roztomilých hrnečcích, které na sobě měly vyobrazenou nějakou místní památky. Tahle pochoutka stála buď 2.50 eura či tři plus dvě eura jakožto zálohu za hrníček. Pokud jste chtěli, mohli jste si ho nechat, pokud ne, vrátili jste ho a oni vám vrátili tu zálohu. Pak nás zaujalo, že v tomhle příšerném počasí jezdili na kole, což byl dost častý jev a nás to prostě fascinovalo. A to, i když kolem páté začalo mrholit a silnice byly kluzké, tak si to vesele jeli z práce.

Když jsme poté došli, na naši vytouženou Prager strasse, začalo nákupní šílenství, které je pro mě většinou utrpením. Já nakupování oblečení či jakýchkoliv věcí (snad kromě knih) nemusím. Ale ten den jsem měla celkem dost energie a i poměrně dobrou náladu, takže jsem zkoušela možné i nemožné druhy oblečení. Maminka vybrala i pro moji drahou sestru. Cestu jsme samozřejmě skončili v každém vánočním trhu, na který jsme narazili a jakožto všichni ostatní vychutnávali lahodně vonící i chutnající pokrmy. Ty jejich klobásy jsou vítečné a to cukroví, či kandovaná jablka. Bohužel se nám nepodařilo sehnat nějaký větší krámek se suvenýry, takže moc památkových předmětů nemáme. "Jenom" ty dva hrnečky a pohledy. Samozřejmě nesmím zapomenout na příjemně strávený den.

Na místo srazu jsme dorazili přesně. Už tam bylo dost studentů. Ve čtvrt na šest začali postupně přicházet další a už se čekalo jenom na pár lidí z mé třídy. Na takového arogantního ehm inteligentního chlapce a jeho partičku. V 18:45 už všichni začali špačkovat a profesorka na něho sháněla číslo, aby mu mohla zavolat. Nakonec mu zavolal jeden spolužák, a když ten telefon předával profesorce, slyšeli jsme, jak na ni spustil a ona potom na něj. Pak to vypadlo. Nakonec se pán uráčil přijít, ale v obležení několika Němek, které stejně jako on, byly namol. Málem se tam porvali. Profesorka už začínala být na prášky a za cenu ohrožení vlastního života ho vtáhnula do autobusu. Pan opilý hned dostal sprdunk a že se to prý bude řešit ještě ve škole, tak to jsem zvědavá. Maminka na tuhle scénku jenom užasle zírala, a pak když jsme byly v autě, řekla k tomu svoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama