Cassandra Clareová – Nástroje smrti 2: Město z popela

26. listopadu 2012 v 23:36 | Polgara |  Fantasy
***

Clary Frayová se jenom těžko smiřuje s faktem, že všechno, co dosud znala, je pryč. Musí se smiřovat s faktem, že je její matka v kómatu a nikdo neví, zda se z něho vůbec dostane. Nedávno sice nalezla bratra, jenže ten momentálně musí řešit problémy se svým chováním, díky němuž se často dostává do problémů. Aby toho nebylo málo, tak někdo vysává krev podsvěťanů, jsou vyvražděni strážci Tichého města, kde je čirou náhodou Jace vězněn za domnělou zradu a hned nato zmizí Meč samotného Anděla.
Tato série je první fantasy, kde jsem narazila na problematiku homosexuality, nezapomenu na komentář jedné čtenářky, která tvrdila, že Alek je na ni až moc teplej. Právě on si vytvoří jakýsi vztah s Krasomilem Pohromou, jenž patří mezi nejvyšší čaroděje, zároveň však miluje Jace, jenže jeho srdce zase patří někomu jinému. No na mě nekoukejte, já to nevymýšlela. Může to znít divně, ale když knížku čtete, ani si toho nevšimnete. Tahle část je pro vás součástí vyprávění a jako takovou ji berete, spíše řešíte události okolo.
Valentýn je prevít. Jeho manipulace s lidmi je neuvěřitelná, to jak dokáže vhodně volit slova tak, aby si všechno obrátil ku prospěchu svému. Jeho vysvětlení, proč dělá, to co dělá, je nezapomenutelné.
Další postavou, která ve vás něco zanechá, je inkvizitorka. Zpočátku na vás působí jako chladný nástroj, který bez rozmýšlení dělá to, pro co byl určen. Nicméně když dojdeme na konec druhého dílu, zjistíme, že k tomu měla své důvody, ale přesto k ní moc lítosti necítíte.
Osobně mě zaujala Lukova postava, nejdřív jsem si myslela, že ho autorka nechá umřít, naštěstí se tak nestalo. Clary ve své podstatě nahrazuje otce i matku, je vůdcem jedné vlkodlačí smečky a bývalým nefilim (lovcem stínů).Nenapadá mě, jakou postavu ještě zmínit a vzpomínám na Simona, který svými hláškami nikdy nezklame. Jedná se o člověka, jenž vyrůstal na počítačových hrách a předtím, než se dostal do světa Lovců stínů, byl nejbližším přítelem Clary, a teď se horko těžko smiřuje s faktem, že všechno, co znal, se změnilo. Že už nic, nebude stejné jako dřív. Navíc se díky hloupé nehodě stane jedním z podsvěťanů, upírem, což také značně zkomplikuje situaci.
Co dodat víc o příběhu, k němuž jsem nemohla najít cestu, a pak oba dva díly přečtu během pár dní?
Ano, nápad mě chytil a pohltil. Příběh je psán sice z pohledů mladých hrdinů, ale na druhou stranu z nich autorka nedělá polobohy s úžasnými schopnostmi. Musí se jako každý "normální" člověk nejdřív učit.
Vyprávění patří mezi ta, která se věnují psychologii svých postav, autorka je nechává, ať se vyvíjí, ať si procházejí situacemi, jež na nich zanechají určitou stopu a popostrčí je dál. Jsou jisté věci, které mi na knížce vadily, ale těch je minimum a přijde mi zbytečné je vypisovat, když je předčí klady.

Úryvek ze strany 169:
"Simone," zašeptala a dotkla se jeho obličeje. Chyběly na něm brýle. "Simone, to jsem já."
"Neslyší tě," řekl jí Rafael. "Umírá."
Prudce zvedla hlavu. "Ale říkal jsi - "
"Říkal jsem, že ještě není mrtvý," přerušil ji Rafael. "Ale až několik minut, možná za deset, jeho srdce zpomalí a pak se úplně zastaví. Už teď nic nevidí ani neslyší."
Mimoděk si k sobě Simona přitiskla pevněji. "Musíme ho odvézt do nemocnice...nebo zavolat Krasomila."
"Nemůžou pro něj už nic udělat," řekl Rafael. "Ty to nechápeš."
"Ne," vložil se do hovoru Jace hlasem jemným jako hedvábí, v němž jsou zapíchány ostré jehličky. "Nikdo z nás to nechápe. Možná bys nám to měl lépe vysvětlit. Protože jinak budu předpokládat, že jsi jen mizerná pijavice, a vyrvu ti srdce z těla. Což jsem měl udělat, už když jsme se viděli naposledy."
Rafael se na něj nevesele usmál. "Přísahal jsi, že mi neublížíš, lovče stínů. Už jsi na to zapomněl?"
"Já jsem nic nepřísahala," řekla Isabela a varovně pozvedla svícen.
Rafael ji ignoroval. Pořád upíral pohled na Jace. "Vzpomněl jsem si na tu noc, kdy jste vstoupili do hotelu Dumort a hledali tam svého přítele. Proto jsem ho vzal sem, když jsem ho v hotelu našel, a nenechal jsme ostatní, aby z něj vysáli všechnu krev." Ukázal na Simona. "Bez dovolení k nám vtrhnul, takže jsme nedělali nic zakázaného. Ale udržel jsem ho naživu, protože jsem věděl, že patří k vám. Nemám v úmyslu vyvolat válku s nefilim."

Zdroj obrázku: wales.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama