Cassandra Clare – Nástroje smrti 1: Město z kostí

26. listopadu 2012 v 23:33 | Polgara |  Fantasy


Na tuto fantasy sérii jsem narazila díky Awii, která ji vychvalovala. Vlastně k tomuto tématu došlo přes rozebírání dnešní fantasy scény, nicméně když mi bylo řečeno, v čem knížka vyniká, nedalo mi to, abych si hned první dva díly nevypůjčila a nezačetla se do nich. Awia mi pro změnu zabavila Čokoládu od Joanne Harissové, takže jsme si kvit.



Mimochodem, málem bych se zapomněla zmínit o Abyss, která ve svém článku podrobně popsala celou sérii, takže koho to zajímá, šup na tyto stránky.

První, co mě vyděsilo, je obal knihy. Byl mi ukázán originál a v duchu jsem si říkala, proč máme tendenci prznit to, co je hezké a dávat tam svoje paskvily. Česká verze obalu je děs běs, tedy co se týče prvního dílu. U druhé knihy naštěstí nechali původní obal.

Ale k příběhu. Na začátku se setkáváme s patnáctiletou Clary Frayovou, která se nachází v newyorském klubu Pandemonium. Clary si najednou všimne zvláštních lidí, kteří mají podivně vypadající tetování po celém těle a v rukou drží nebezpečně vyhlížející zbraně. Téměř hned mladá dívka zjistí, že je jediná, kdo teenagery vidí. Právě toto setkání, změní Clary život. Jedná se totiž o lovce stínů, jejichž úkolem je bránit démonům v ovládnutí světa. Clary postupně zjišťuje, že nejenom ona ví o tomto tajemném světě, ale i její matka, kterou unesou démoni. Hrdinka příběhu postupně zjišťuje všechno, co těmto událostem předcházelo a časem se dozví i pravdu o tom, proč jako vidí to, co je normálním lidem skryto.

Opět jiný náhled na to, jak by mohl vypadat magický svět. Jedná se o jednodušší formu fantasy, nicméně se mi tu líbila skutečnost, že hlavní postava hned nezíská všechny svoje schopnosti najednou a jedná přiměřené svému věku. Jejíma očima poznáváme svět lovců stínů, i svět dalších bytostí.

Příběh mě pohltil, i když odhalení totožnosti pravých rodičů naší hrdinky mě trošku zarazilo, ale nepřekvapilo. Každá postava vás něčím nadchne, třeba takový Simon a jeho všudypřítomné hlášky, Isabela, Jace a mnoho dalších. Líbí se mi kombinace různých pohledů, v kterých je příběh psán. Líbí se mi, jak se dozvídáme osudy jednotlivých postav, třeba již zmíněnou matku Clary, o tom, jak to bylo s Valentýnem (na konci vás čeká zmíněné překvapení), postava Luka taktéž stojí za zmínku. Stručně a jednoduše příběh vyprávějící o lovcích stínů obsahuje všechno, co je potřeba k fantasy příběhu. Magii, nějaké ty obludky na zabití (jsou tu i upíři a vlkodlaci), nějací ti čarodějové a správná dávka napětí.


Úryvek ze strany 167

Jocelyn jednou rukou objímala mladíka, kterého Clary nepoznávala. To ji nepříjemně překvapilo. Nikdy ji nenapadlo, že by matka chodila s někým jiným než s jejím otcem, protože Jocelyn nikdy nerandila a zdálo se, že ji vztahy moc nezajímají. Nebyla jako většina svobodných matek, které se na třídních schůzkách snažily ulovit dostupně vyhlížející tatínky, nebo jako Simonova máma, která v jednom kuse kontrolovala svůj profil na seznamce. Mladík vele Jocelyn, měl světlé, téměř bílé vlasy a černé oči.

"To je Valentýn," řekl hlas těsně vedle ní. "To mu bylo sedmnáct."

Uskočila a skoro upustila fotografii. Hugo vyplašeně, rozmrzele zakrákal a pak se s načepýřeným peřím znovu usadil na bidýlku.

Byl to Hodge, který ji zvědavě pozoroval.

"moc se omlouvám," řekla, položila snímek na stůl a rychle se dala na ústup. "Nechtěla jsem se vám hrabat ve věcech."

"To je v pořádku." Dotkl se obrázku zjizvenou, ošlehanou rukou, která byla v podivném kontrastu k neposkvrněným tvídovým rukávům jeho saka. "Koneckonců, je to kus tvé minulosti."

Clary se opět přiblížila ke stolu, jako by jí fotografie magneticky přitahovala. Mladík s bílými vlasy se usmíval na Jocelyn a kolem očí měl takové ty vrásky, jako když vás má nějaký kluk opravdu rád. Clary si pomyslela, že na ni se tak ještě nikdo nepodíval. Valentýn se svou chladnou, jemnou tváří vypadal jako naprostý opak jejího otce, jeho laskavého úsměvu a zářivých vlasů, které po něm Clary zdědila. "Valentýn vypadá...docela mile."

"Milý on tedy rozhodně nebyl," řekl Hodge s křivým úsměvem. "Ale byl okouzlující a chytrý a velice přesvědčivý. Poznáváš ještě někoho dalšího?"

Znovu se zadívala na fotografii. Mírně vlevo za Valentýnem stál hubený chlapec s vrabčím hnízdem na hlavě. Měl široká ramena a nemotorná zápěstí někoho, kdo ještě nedorostl do plné výšky.

"To jste vy?"

Hodge přikývl. "A dál?"


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama