Andrej Štiavnický – trilogie o Čachtické paní

22. listopadu 2012 v 17:09 | Polgara |  Historické romány
***



Tenhle příběh je snad málokomu neznámý. Andrej se věnujeme osudům této proslulé hraběnky ve chvíli, kdy ostatní neméně známí autoři svoje vyprávění zakončili. Aby však mohl nejdřív něco napsat, pečlivě dva roky studoval archivní materiály a historické dokumenty, které se o Čachtické paní zmiňují.

Ti, kteří této ženě pomáhali při jejích zločinech, jsou již dávno popraveni, ona však trestu stále uniká. Pro některé může být doživotní vězení dostatečným trestem, jenže rodiny zavražděných dívek s tím nejsou spokojeni a dožadují se trestu nejvyššího. Jenže ten nemůže být proveden bez řádného soudu a hmatatelných důkazů. Ty se snaží zajistit hrabě Peter Fábry, jemuž pomáhají jeho věrní přátelé. I on se řadí mezi ty, kteří by šílenou hraběnku viděli nejradši mrtvou, protože mu zabila tu, jíž miloval.

První díl V podzemí Čachtického hradu se zabývá intrikami kolem tohoto procesu, ale také osobami, které se připletli této mocné šlechtičně do cesty. Proto uslyšíme o palatinovu Jurajovi Thurzovi, jeho pomocnících, ale i o výše zmiňovaném hraběti, jenž se mnohdy dostane do situací, z kterých jen tak tak unikne.

Druhý díl, který autor pojmenoval Ve vězení a na svobodě pokračuje v popisech hraběnčiných snah uniknout spravedlivému trestu. Znovu se setkáváme se známými jmény. Tentokrát však vyprávění popisuje další tři roky osudu Báthoryové po jejím nuceném návratu z Fuzéru. Kromě této ženy se zde objeví i Anna Rosina Listiusová z Tematína. Její manžel Stanislav Thurzo, ji poté, co svoji ženu spatří v šatech od krve, vsadí do vězení k Alžbětě. Odtud obě ženy díky milenci Báthoryové, nakonec unikají.

Třetím a posledním dílem je kniha s názvem Čachtická paní před Božím soudem. V této knize se se setkáváme s Alžbětou rok před její smrtí. Tedy v zimě roku 1613 a děj končí datem 21. srpna 1614, kdy Alžběta skoná ve vězení normální smrtí. Její předčasná smrt znamená pro všechny její nepřátelé porážku, jelikož nedosáhli toho, o co dosud bojovali. O spravedlivý soud. Vždyť, lidé bez původu, bez konexí byli krutě potrestáni a tato žena, i když výjimečná, ne?

Andrej ve své trilogii zdůrazňuje skutečnost, že se mohlo jednat právě o fakt, že Alžběta pocházela z velmi mocného a velmi starobylého rodu, který by jejím potrestáním přišel o všechna šlechtická práva a rozsáhlé majetky.

Jedná se skutečně jen o dohady, anebo o pravdu skrytou za mnoha úskoky mocných? Co si myslet o lidech, kteří ji mohli dostat před soud, ale oddalovali ho tak dlouho, dokud si pro ni nepřišla sama smrt? Příliš mnoho otázek a téměř žádné odpovědi. Osobně mě zaráží počet dívek, které prý tato šlechtična údajně zavraždila. Opět se nabízí úvaha, zda to na dřívější dobu bylo možné. Přeci jenom se jedná o 17. století a v tom čase nebyl počet obyvatelstva příliš vysoký a nemohla za to jenom nízká porodnost, ale i častý výskyt smrtelných nemocí, málo jídla, kruté zimy. Nemám v úmyslu Alžbětu ospravedlňovat, pouze se ptám, zda nejsou některé historické dokumenty trošku přikrášlené. V jednom však s autorem souhlasím, před soud měla být postavena i ona.

Nicméně se vraťme k trilogii samotné. Je čtivá, nechybí v ní zajímavé zvraty, nejsme ochuzeni o motivy, které měli ke svým činům všichni hrdinové tohoto vyprávění, nezklame ani popis tehdejší doby a Andrej se nevyhne ani líčení mučení nevinných dívek. Jenom mi přišlo zvláštní, že používal výrazy, které by v té době nikdo nevyslovil. Na konci každé knihy se dočkáme i dodatků vysvětlujících některé historicky doložené události.

Co dodat víc? Snad jenom to, že je zde hezky ukázáno, jak je někdy marný boj se zkorumpovanými šlechtici, kteří nemyslí na nic jiného, než na svoje pohodlí a jsou pro něho schopni udělat cokoliv. Opět dodávám, že ne všichni jsou stejní.
Úryvek z knih V podzemí Čachtického hradu, strana 180
"Překvapuje mě vaše odhodlání a odvaha, Vaše Excelence!" přiznával dojatý král. "Přesvědčil jste mě, že palatin Thurzo, můj důvěrník a pravá ruka, nepostupuje v případu Alžběty Báthoryové podle zákona a jedná na vlastní pěst. Zřejmě se mu zachtělo majetku a bohatství, které takovýmto způsobem získá. Ubezpečuji vás, jako že je Bůh nad námi, že dokud jsem panovníkem této země, udělám vše pro to, aby spravedlnost opravdu zvítězila a krvavé zločiny nelítostné Báthoryové byly potrestány!"
"Vaše Veličenstvo, nemám v úmyslu vyčítat vám ani zazlívat vám vaše počínání, ale pokud mám být zcela upřímný, nebylo nejsprávnější, že jste dovolil zaujmout Thurzovi nejvyšší post v zemi po vašem majestátu. Já i mí přátelé jsme toho názoru, že Thurzo prostřednictvím svých přívrženců ještě více přispěl k rozšíření kacířství a bludných názorů v naší zemi. Je to výsměch pro náš národ, který byl vždy věrný Římu a jeho nejvyššímu představiteli, papeži. Bohužel, tato záležitost, o které jsem si dovolil mluvit, patří již minulosti."
Král sklonil hlavu, aby arcibiskup neviděl jeho nerozhodnost. Arcibiskupova slova se ho dotkla na nejcitlivějším místě. Vždy měl respekt před tímto ortodoxním chráněncem Říma, ale až dnes pocítila naplno jeho vnitřní sílu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama