Zrozený hledající krásu

17. června 2012 v 23:05 | Polgara |  Téma týdne
Konec je schválně otevřený, ať si každý domyslí vyprávění po svém. K tomu nadpisu...vymyslet něco, co by text vystihovalo bylo už nad moje síly, ale snad jsem se nakonec s výběrem nadpisu trefila.



Pojď blíž a vejdi poutníku můj drahý. Kdo jsi ty, jehož sem zavedly sudičky? Jsi snad přízrak? Jsi snad živý tvor, dílo nevídané krásy? Podle čeho soudíš, že máš právo určovat co je a co není krásné? Jen jeden může rozhodnout, jaký budeš. Přicházíš sem a žádáš o to nejlepší, co ti může nabídnout. Nevíš však sám, co to znamená. Hle, pohleď. Je mnoho podob krásy, jíž hledáš. A záleží pouze na tobě, jakou si zvolíš.

Stůj rovně, nedávej najevo netrpělivost. Mohl bys to vyložit jako pohrdání a marně pak budeš hledat smilování.
Nemáš podobu, jsi beztvarý, přesto jsi však živý a to je ten dar nejkrásnější. Tobě to nestačí, chceš víc? Nuže dobrá. Nechť je po tvém.

Vidíš po mé levici tmavou světnici? Působí chladně, ba až strašidelně. Bojíš se jí? Nemusíš, obsahuje jeden z mnoha druhů krásy. Ale společně jich navštívíme jen pár a záleží na tobě, jakou si vybereš. Tmavá je díky strachu, jenž vyvolává v tvém druhu. Není jednoduché si její podobu zvolit. Nuže dobrá, ušetřím tě zdlouhavého vyprávění a zvolím tu kratší část. Někteří z vašich tvrdí, že nejdůležitější je krása vnitřní. Jenže, ani s ní to jednoduché není, neboť tvůj druh nemůže mít všechno. Přikyvuješ. Takže chápeš již, kam tím mířím? Staré rčení praví: "Něco za něco." Zde se musíš vzdát svého zevnějšku. Ale dovedeš si představit, jakou moc budeš mít s překrásnou duší? Nedovedeš? Bojíš se, že tě ostatní odsoudí? Ach, jak nešťastné. Proč vy malí volíte radši cesty snazší?

Ne neutíkej, nehněvám se. Jen nechápu, proč z téhle cesty máte všichni strach. Uklidni se již. Pojď ven a pokročme k místnosti po mé pravici. Ta má světlejší barvu, pořád však dost tmavou na to, aby poutníka odradila. Ptáš se, co v ní je? Krása těla. Jenže i ona má svoje nevýhody, které vy bohužel nevidíte, dokud vás nezničí.

Hledím na tebe a vidím, že se nedokážeš rozhodnout. Tuto cestu necháme ještě otevřenou, pak se k ní možná vrátíme. Vidíš to světlo na konci místnosti? Jasné a oslepující? Tomu se můj příteli říká Láska. Ale ne tělesná. I přestože k tomuto slovu patří. Mnozí z vás se vydají cestou víry. A právě na ní potřebuješ velké množství lásky, abys dokázal pochopit, smířit se s tím, co sis zvolil, ale především odolat. Víra, ať už jakákoliv není jednoduchá. Nechceš? Nevadí. Mám v zásobě mnoho dalších. Pojem krása se dá popsat jakkoliv, můžeš si pod tím představit cokoliv, ale v první řadě se s ní musíš naučit žít.

Proč krčíš rameny? Nechápeš, co ti pravím? Snad časem prozřeš, následuj mě. Tentokrát zlatá stříbrná místnost. Zvláštní světlo, že? Takové nenápadné, téměř nepostřehnutelné, ale přitom tak jasné. Nevinnost, svým způsobem dar, ale i prokletí. Hodně souvisí s Láskou. Směješ si? I ty pošetilý. Láska a nevinnost spolu úzce souvisí. Krčíš rameny. Nezajímá tě, neláká tě? Inu, jdeme po cestě dál. S tebou budu mít ještě těžké pořízení…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 18. června 2012 v 6:58 | Reagovat

krásné, úžasné a skvěle vystihnuté, kdo ví co by si člověk opravdu vybral kdyby mohl?

2 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 19. června 2012 v 20:18 | Reagovat

Tak ty se tady přece jenom občas objevíš! :)

Občas uvažuju nad tím, jak úžasná a krásná je existence života jako takového. Tvůj text je takové krásné umělecké pojetí mojich prozatím neuspořádaných myšlenek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama