Maturita za námi, odteď už jen relaxování -2. část

31. května 2012 v 17:53 | Polgara
...



Od 21. května do 27. května jsme měli svatý týden, kterého jsem se dost bála. Při představě, že se mám naučit 120 maturitních otázek, kde je obsažených 30 otázek na angličtinu, 20. maturitních knížek (tady to bylo jednodušší, že to člověk četl), 30 otázek na světovou literaturu a 60 otázek na odborné předměty (30 nauka o knize, 30 na ekonomii) se mi dělalo trochu víc nevolno. Ano, sice jsem se to snažila učit dřív, profesoři s námi trénovali zkoušení přesně tak, jak to probíhalo na maturitách, ale teprve až o svatém týdnu se studenti do učení skutečně ponoří.

Nicméně pondělí bylo asi nejhorší. Donutit se téměř celý den učit….brr. Vstávala jsem v osm hodin, a učila se do dvanácti nebo půl jedné, pak hodinová pauza a pak až do šesti nebo sedmi. Záleželo na tom, jak mi to ten den šlo. Docela mě překvapilo, že jsem se první den byla schopná naučit patnáct otázek. Ale upřímně…štvalo mě to a nechtělo se mi do toho. Jenže musela jsem. A k tomu ty praštěné sny, co se mi zdálo. Popisu, jak probíhal můj svatý týden, vás ušetřím, ti, co ho mají za sebou ví, jak na tom studenti jsou, takže to není nic neznámého. Nejpitomější byl ten sen, kdy se mi zdálo, že je moje rodinka a rodinka mého přítele v Pardubicích a mají podobu všech maturitních otázek a otázka s číslem čtyři ze světové literatury s názvem Bible se mě snaží sežrat. Anebo sen, kde se mi zdálo, že mě honí profesorka na světovou literaturu a mlátí mě otázkami po hlavě a já utíkám a křičím: "Už mě prosím nemlaťte, budu ještě blbější."

Ony překlepy v maturitních otázkách někdy taky stojí za to. Co někdy, skoro pořád jsem tam měla nějaké perly. Pobavila mě hlavně věta v angličtině na témě České a anglické jídlo, kde jsem měla napsáno "Moderní bojovná, rychlá a zdravá snídaně." Schválně, co vám na téhle větě nesedí? Anebo věta: "Svoji literární tíseň řešil finanční krizí." No dobře, většinu mých hlodů ponechám radši bez komentáře. :-D

Když byl den před zahájením ústních maturit, tak jsem jela zpátky k příteli, který byl taky celý týden na prášky. V neděli jsme šli alespoň na chvíli ven vyčistit si hlavu a pak zase k němu domů, učit se. Ale už moc ne, protože se mi pletlo páté přes deváté a měla jsem výpadky.

28. května bylo zahájení maturit, které začalo v 8:30 hodin. Ale už před osmou jsme se třídou domluvili, že se sejdeme před školou a nakoupíme jídlo pro zkoušející. Na zahájení maturit museli všichni, i ti, co maturity dělali po druhé anebo po třetí. Nastoupili jsme, v komisi byl ředitel, oba dva zástupci, profesorka na světovou, předsedkyně, dvě češtinářky, dějepisář. Žaludek jsem měla jako na vodě, protože při představě, že budu mluvit a tihle všichni tam budou… moje smrt.

Nicméně zahajoval ředitel proslovem, pak se tak nějak všichni vystřídali a došlo na představování nás maturantů. To ještě šlo, i když všichni jsme měli dost roztřesený hlas a vypadali jsme, jako kdybychom šli na popravu. Ti, co maturovali až druhý den, šli kolem jedenácté nebo dvanácté domů, chvíli pomáhali s přípravou občerstvení a sledovali, jak to probíhá. Pak všichni do jednoho svorně vzali roha. Ani se nedivím, taky jsem chtěla utéct, kdybych mohla. Čekat tam od osmi s vědomím, že jdu až ve 13:45 na popravu, tedy maturitu a budu tam do šesti mě ubíjelo. Ale přítel tam naštěstí čekal se mnou, což hodně pomohlo.

Vzhledem k tomu, že bylo povoleno chodit do učeben, kde maturity probíhaly, tak jsme se šli na některé spolužáky podívat. Všichni jsme šli především na slečnu Bolavé kolínko a na ještě jednu spolužačku, kde jsme byli zvědaví na její znalosti ze světové literatury. Potom, když se vyhodnocovalo, tak maturitu neudělaly výše zmíněné spolužačky. První dala jenom češtinu a druhá neudělala světovou literaturu a odborné předměty. Obě odcházely s brekem, první si to zasloužila, celé roky na školu kašlala, pořád samé výmluvy, když jí hrozila pětka, tak se rozbrečela a začala se vymlouvat na nemoci (no a co, taky mám epilepsii, jsem po 13 operacích kvůli rozštěpu horního rtu a patra, mám pořád nějaké doktory a nevyužívám toho, abych si vyplakala známku). Nu a teď už jsem přišla na řadu já a odpolední skupina maturantů.

Šlo to strašně moc rychle, sotva jsem se rozkoukala, už jsem za sebou měla češtinu, kde jsem si vytáhla Arnošta Lustiga a Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou. Docela mě překvapilo, jak moc češtinářky pomáhaly. Když mi jedna z nich dala zadání, velmi podrobně mi vysvětlila, co po mně chtějí a na co se mám zaměřit. Potom, co jsme tuhle část maturity probírali se všemi, tak takhle jednali u všech. Vřele doporučuji si maturitní knížky přečíst, ale nejet přesně podle učebnice (my měli edici Maturita - rozbory), stejně se pak po studentovi chce úplně něco jiného. Potom přišly na řadu odborné předměty, kde jsem si vytáhla otázku číslo 27, což bylo a) Nejvýznamnější česká nakladatelství počátku 20. století, potom přišlo na řadu b) b) Grafická úprava knihy - textová část. Ve světovce jsem si vytáhla otázku číslo 12 - divadlo v období renesance. U odborných jsem mluvila a snad i dobře. Světová literatura mě zachránilo Alžbětinské divadlo a potom ještě Španělsko.

Když jsem šla na angličtinu, klepala jsem se jak vzácný pejsek. Navíc jsem šla jako poslední, takže už tam byla nashromážděná celá komise. Když jsem je tam viděla, začala jsem popotahovat, ale ještě to nebylo na to, abych začala brečet.

Vytáhla jsem si otázku číslo 17, kde byla tématem česká a anglická kuchyně. Nejhorší na tom bylo, že ústní maturita z angličtiny má několik částí. Takže jedna profesorka zkoušela a druhá hlídala čas. Navíc, pořád tam z úst druhé profesorky zaznívalo: "Už není čas, není čas." Což neznělo moc optimisticky. Porovnat obrázky jsem zvládla, potom jsem si měla vybrat jeden a ten popsat, pak došlo na část, kdy rozhovor zahajuje zkoušející a šlo v tom o to, že jsem měla vést dialog s kamarádkou, která přijela do Prahy a probíraly jsme, co budeme dělat. To už trochu skřípalo. A pak byl najednou konec. Všechno za mnou, přežila jsem i pohledy celé komise, sice znervózňovaly, a když jsem vyšla ven, tak jsem se konečně rozbrečela. Nevím, jestli úlevou anebo skutečností, že jsem z tohoto předmětu měla špatný pocit. Přítel podpořil a snažil se mě uklidnit. Nemáte tušení, jak moc jsem byla ráda, že tam, že na to nejsem sama a mám tam podporu.

Když potom bylo vyhlášení, tak začala mluvit předsedkyně: "V první řadě vám všem musím oznámit, že jste všichni prošli." V tu chvíli se mi podlomila kolena a málem jsem šla k zemi. Zástupkyně to viděla a okomentovala, ale už se usmívala. Ostatně jako většina zkoušejících, první část maturantů za nimi.

Ha, mám to, konečně mám nejobávanější zkoušku za sebou a úspěšně. Dala jsem všechno, když nepočítám ten nepovedený didaktický test z angličtiny. Praktickou mám, ústní mám a písemnou z češtiny mám taky. Je co slavit, ale až potom, co úspěšně odmaturuje i přítel. V úterý se šlo taktéž na osmou hodinu. Opětovně jsem využila možnosti jít se podívat na spolužáky a jejich výkony.

Takže jsem byla na všech ústních přítele. Mluvil hezky a překvapil, jen občas na delší dobu zmlkl, ale to my všichni, nikdo nemluvil plných patnáct minut. Na češtině si vytáhl Hamleta a už to jelo. Vzhledem k tomu, že maturoval z matematiky, tak měl o jednu ústní zkoušku méně a nakonec to dal, i když si moc nevěřil, ale neměl proč. Je chytrý, celý týden se učil a mluvit umí. Jen bohužel nedal písemnou z matematiky, ale vzhledem k tomu, že s příklady, které byly v testu, měl problém i náš matikář, tak se není čemu divit. Ale s hrdostí můžeme oba prohlásit, že maturita je za námi. Vím, že musím působit jako cvok, že to beru strašně moc vážně, ale kdo tohle nebral. Navíc, státní maturity jsou známé tím, že některé jejich části jsou hodně nepromyšlené a dávají tam věci, které jsou buď těžší než mají být anebo nepromyšlené a s daným předmětem moc nesouvisejí. Viz přepočítávání bodů na vyšší verzi matematiky.

Vysvědčení dostaneme 15. června 2012 a teď nás čeká už jenom pomaturitní večírek, který máme tento pátek a pak vivat živote. Někteří jdou na vysoké, někteří do práce. Uvidíme, co nás všechno čeká a nemine. J

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bigbiz bigbiz | Web | 1. června 2012 v 0:04 | Reagovat

Tak jsem rád, že jsi to zvládla. A ty tvoje sny byly fakt zajímavé. Mě se zdálo, že jsem si vytáhl z češtiny otázku Proletářská poezie a další směry, jako byl naturalismus, surrealismus a dadaismus. A samozřejmě, že jsem si tuhle otázku vytáhnul i v reálu, což mě překvapilo. A jsem rád, že na slečnu mě všechno bolí taky konečně došlo. Jde vidět, že spravedlnost přece jen existuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama