Křest knížky Pohádky pro Kulíšky - 16. 12. 2011

17. prosince 2011 v 13:43 | Polgara |  Kulturní prožitky
...




Tak, je to tu. Pohádky jsou oficiálně pokřtěny, proběhlo další setkání a následné seznamování se staro novými tvářemi. Než mohl proběhnout křest, dodělat se poslední úpravy a připravit program, musela si organizátorka projektu Edith Holá projít peklem. Stálo jí to hodně nervů a já jí tímto děkuji, že nám všem poskytla možnost mít svá dílka vytisknutá v knížce, sejít se a popovídat si.
Než se domluvily všechny srazy a vyzvednutí těch, co přijedou z Brna a Olomouce, tak to chvíli trvalo. Nakonec jsem nejdřív vyzvedávala Makinku ve 13:50 hodin na Hlavním nádraží, a pak se jelo pro Temnářku a Daletth na Florenc, kam jsme měly dorazit ve 14:30 hodin. Píši měly, jelikož jsem bohužel přijela pozdě. Neb tak to dopadá, když se s včasným odjezdem spoléhám na rodinku. Ale nakonec se to všechno stihnulo včas, a když jsme přijely s Maki na Florenc, holky už tam čekaly. Vzhledem k tomu, že Daletth měla hlad, tak jsme se domluvily, že se znovu sejdeme ve čtvrt na šest, na témže místě, jen s tím rozdílem, že tentokrát budou čekat u McDonaldu.
Vzhledem k tomu, že Makinka chtěla jít nakupovat dárky pro rodinku a přátelé, šlo se směrem Náměstí republiky - Palladium. Nejdřív útok na knihkupectví, kde koupila dárky pro tátu, pak jídlo, šperky a během toho jsme ani jedna nezavřely pusu. Bylo to poprvé, kdy jsme se viděly na živo a nepsaly si jen přes icq nebo facebooku. S Maki se znám od roku 2007 díky psaní fan fiction povídek, dokonce jsme spolu jednu psaly a je kupodivu stále ještě na internetu. Jeden by řekl, že budou při prvním setkání panovat nějaké rozpaky, ale žádné nebyly. Přivítání...málem bych zapomněla. Hledání Maki na Hlavním nádraží bylo taky vtipné. Stály jsme kousek od sebe, ale neviděly jsme se, a tak pomocí mobilů jsme se k sobě dokormidlovaly. Prý: "Asi tě vidím." Maki odpoví: "Jsem v černém a mávám?" Já: "Ano." "Oki, tak to jsem já. 8D)
Potom byl sraz ještě s Monicou Otmili, která dorazila kousek před pátou hodinou. Vzhledem k tomu, že jsem se s ní viděla již na křtu Hladových přání, opět nebyl s konverzací problém. Což mě udivuje, většinou mi chvíli trvá, než seberu odvahu a začnu mluvit bez rozpaků.
Když jsme se vymotávaly z Palladia, tak se Moni podařilo splést podzemní garáž s metrem. Nejdřív jsme prošly všechny tři Albertem a tím pak někam dál do garáže. No co, stane se i lepším. 8O) Když jsme se sešly s Temnářkou a Daletth na Florenci, tak už bylo kousek po čtvrt na šest. Díky našemu bloudění jsme přišly opět pozdě. Nechápu, jak se mi to včera dařilo. Jindy chodím alespoň o půl hodiny dřív a teď o téměř dvacet minut později. Divím se, že nás na podruhé holky nepřizabily. Nicméně když jsme jely do čajovny u Džoudyho, která je na I. P. Pavlova, tak jsme my tři obdivovaly Temnářčin kabát. To prostě nešlo neobdivovat a ty její vlasy. Zdálo se mi to, anebo je Terka měla delší než minule?
V čajovně už se připravovali stoly na křest a zaměstnanci vyhazovali opozdilce, kteří ještě vychutnávali poslední doušky lahodných čajů. Postupně se začali scházet i další účastníci. Časem přišla i moje maminka, která tož přislíbila, že přijde a já, Moni, Maki a mamka jsme se usadily na zemi, na těch polštářcích, kde zároveň seděla Edith.
Musím říct, že nejvíc ze všech mě překvapil Standa a po dnešku jsem si na něj musela upravit názor. Ve svých článcích působí jinak než ve skutečnosti. Dá se s ním normálně mluvit, je uvolněnější. Se všemi komunikoval normálně, nepovyšoval se a Moni nabídl, ať mu v pondělí napíše, že nějak vyřeší její vyhazov z autorského klubu. Dokonce se jí za to omluvil. Přiznávám se bez mučení...zírala jsem. A musím říct na tohle jen jedno: "Stando, promiň."
V 18: 00 hodin začal oficiálně křest knížky Pohádek pro Kulíšky. První přišly na řadu proslovy, poděkování a představení autorů. To probíhalo tak, že Edith četla jména všech autorů, kteří měli své pohádky v knížce a ti, co byli přítomni se postavili a uklonili. Bylo to zvláštní, když přišla řada na mě a já se tam všem klaněla. Pak došlo na prodávání knížky a podepisování. Každý musel podepsat alespoň tři knížky, a pak si dávali všichni autogramy navzájem. Bylo to zvláštní podepisovat se do knížky a konečně mi přišlo, že všechno to moje psaní pro něco je. Má nějaký význam a možná, že se mi podaří splnit i můj sen. Nakonec jsem překonala i svoji stydlivost a zašla s Moni za Standou a poprosila ho o podpis. Mimochodem, pokud by někoho zajímalo, o jakou pohádku se jedná, tak jsou to Mraky plné přání a jsou dané pod kapitolou Hravé a jiné pohádky. Stránka 81. Plus musím pochválit nádherné ilustrace.
Byl mile překvapený, ale pak zapředl s námi rozhovor. Se mnou jenom chvíli, terčem obdivu byla Moni, kterou vychvalovala i Cirrat. Taky jsem konečně poznala Sikara a je stejně ukecaný jako u sebe na blogu (myšleno v dobrém), pak pan Malkiel. Tady mě překvapilo, že je starší než jak působí na blogu. Snad se neurazí, ale když člověk čte jeho články, jsou energetické a působí zajímavě, donutí k zamyšlení. Ale působil stejně jako jeho články, živě, energeticky, sympaticky. Ostatně jako všichni účastníci křtu.
Jen taková perlička. Dost mě pobavilo, že většina mě poznávala podle mé rezavé barvy vlasů. Prý: Ty si Polgara, viď? Pamatuju si tě podle té barvy." :-D
Hodina křtu uběhla rychleji než by se mi líbilo, došlo i na hromadné focení, rozdávání podpisů, seznamování, a pak domů. Vlastně jsem odešla kolem půl osmé, ale moc se mi nechtělo. Ale doufám, že další bude, co nejdřív anebo dáme dohromady nějakou slezinu po vánocích, pokud se dohodneme na době, kdy budou mít staré známé tváře čas.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama